Cestovatelský seriál – Heiligendamm, oblíbený kout cara Mikuláše I

Za léta našeho vášnivého cestování jsme po světě navštívili nespočet míst, která se nám něčím vryla do paměti. Byly to zapadlé kouty s přírodními úkazy kdesi v Chile, nebo na Novém Zélandu, špičkové hotelové resorty, chalety nebo lodge, famózní restaurace, vinařství, architektonické divy světa, někde třeba i výjimečné obchody. Zpravidla se vyhýbáme klasickým turistickým atrakcím a destinacím. O těch se píše jinde. My se s vámi v cestovatelském seriálu podělíme o 25 tipů, za něž ručíme vlastním vkusem a osobním prožitkem.

Cestovatelský seriál – Oblíbený kout cara Mikuláše I
Po roce od prvního otcovského výletu k německému Baltu jsme s úderem jara opět zamířili severním směrem, nad Berlínem jsme to ale tentokrát stočili západněji od Rujány. Cílem bylo nejstarší německé přímořské letovisko Heiligendamm, od okolního světa solidně izolovaný Grand Hotel, evokující staré dobré časy, kdy tu vítr šlehal tváře ruské carské rodiny.

Za severoněmeckým lázeňským městečkem Bad Doberan, kde už je moře cítit, ale ještě nevidět, se od křižovatky doprava vine borovicovým lesíkem asi kilometrová silnice, která má už více než 200 let jediný cíl – letovisko Heiligendamm. Kdysi tu jezdily kočáry s jeho zakladatelem Fridrichem Franzem I. velkovévodou z Mecklenburgu-Schwerinu nebo jeho příbuzným, ruským carem Mikulášem I., jenž si tu zřídil dokonce letní rezidenci. Později se tu řítily k moři i limuzíny s diktátory Hitlerem či Mussolinim. Rád sem jezdíval hudební skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy, básník Rainer Maria Rilke nebo spisovatel Marcel Proust. V roce 2007 zde proběhlo zasedání G8. Tak jako na tyto persony i na dnešní hosty včetně nás čeká na konci cesty opravdový klenot německé rekreace – Grand Hotel, rozlehlý komplex sněhobílých budov s historií sahající až do roku 1793.

Dnes je cílem mohovitých, povětšinou německých rodin, v našem dubnovém termínu jsme tu byli jako cizinci spíš výjimka. Oproti většině klasických hotelů této kategorie je mimořádně příznivý pro děti, o tom ale ještě později.

Grand Hotel zažívá už několikátý restart ve své historii, donedávna měl značné trable, po letitém chátrání byl naposledy znovuotevřen pod značkou Kempinski v roce 2003, v roce 2012 ale zkrachoval a z insolvence ho vyvedl dnešní majitel, hannoverský byznysmen Paul Morzynski. Tomu se podařilo hotel stabilizovat a vtisknout mu svým způsobem butikový charakter. Soudě podle naší návštěvy, je na dobré cestě.

Ubytovali jsme se na týden v centrální hotelové budově a první dojem byl opravdu skvělý. Prostornost, elegance, čistota, milý personál. Nejmenší pokoje se tu takto mimo sezonu pohybují v cenové relaci od nějakých 200 eur až po víc než 800 eur za rozlehlejší suity. My jsme obývali 75 metrový suite tvořený dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami a jedním „propojovacím“ obývákem za 500 eur na noc včetně snídaně.

V dubnu tu ještě panuje poměrně ostré podnebí, stihli jsme ještě i sněhovou vánici, vítr tu má razanci a dokáže i v slunečném dni mrazivě zaštípat. Proto není úplně komfortní, že na snídaně se tu musí venkem do jiné budovy – Kurhausu, kde se nachází vyhlášená restaurace Friedrich Franz. V jiné budově – Palác Severin – je zase spa a bazén, takže i sem to obnáší trochu složitější výpravu.

Snídaně byly ale velmi pestré, k dispozici je vše, co si představíte. Co se celodenního občerstvení týče, nejvíc času jsme ale nakonec trávili ve velmi příjemném Nelson baru v naší hlavní budově. Dobrá základní nabídka jídel, míchané koktejly, zmrzliny a laskominy všeho druhu pro děti, příjemnou samozřejmostí pro ně dodané omalovánky, to popíjející rodiče vždycky potěší.

Na děti se tu ostatně myslí bezezbytku. V ceně pobytu je možnost ratolesti „odložit“ do speciálně jim určené třípatrové vily s fundovaným dozorem. Mají tam opravdu vše, od vkusných dřevěných hraček až po centrum počítačových her.  I v ostatních hotelových částech se k dětem personál choval příkladně. Nevyvedla ho z míry žádná typicky „dětská událost“ včetně nestihnutí cesty z postele na nočník.

Hotelový komplex je rozložený na klasické pobaltské promenádě, vhodné k dlouhým procházkám nebo běhům. Jeho součást tvoří sedm noblesních budov – Grand Hotel, Palác Severin, Zámek Hohenzollern, Dům Mecklenburg, Orangerie, Kurhaus a dětská vila. V létě se tu nepochybně dobře sluní i koupe, a to dosti izolovaně od okolního světa. Zapomeňte na běžný přímořský ruch, žádné obchody, bary mimo hotelový komplex v podstatě nenajdete, jen šumění moře a stromů. Jako celodenní výlet za civilizací s povinnou zastávkou někde na všudypřítomnou rybí pochoutku Bismarck lze doporučit výlet historickým úzkokolejným parním vláčkem, který tu po okolí jezdí už od roku 1862. Vyzkoušeli jsme, nelitujeme. A za rok zase na stejném místě.

Předcházející článek

Kauza kampeličky WPB Capital: Nečekaný protiúder ČNB

Následující článek

Zápustkové výkovky ze slitin hliníku jsou požehnáním