Cestovatelský seriál – Sumba, ostrov z dávné minulosti

Za léta našeho vášnivého cestování po světě jsme my a naše rodiny navštívili nespočet míst. Byly to zapadlé kouty s přírodními úkazy kdesi v Chile, nebo na Novém Zélandu, špičkové hotelové resorty, chalety nebo lodge, famózní restaurace, vinařství, architektonické divy světa, někde třeba i výjimečné obchody. Zpravidla se vyhýbáme klasickým turistickým atrakcím a destinacím. O těch se píše jinde. My se s vámi v cestovatelském seriálu podělíme o 25 tipů, za něž ručíme vlastním vkusem a osobním prožitkem.

Sumba, ostrov z dávné minulosti
Sumba, to jsou živé tradice, původní architektura, kilometry nedotčených pláží, neporušená příroda, a přesto tu a tam nějaký dobrý hotel se spolehlivě tekoucí teplou vodou a klimatizací, tak akorát aby posloužil jako slušná základna mezi objevitelskými výpady po prašných cestách. A ačkoli jsme dostali k dispozici spolehlivý terénní vůz se spolehlivým řidičem i brzdami, potkali jsme za osm dní toulek po celém ostrově, který je jedním z nejjižnějších v Indonesii, sotva deset dalších západních turistů.

Vůbec jsme nepočítali s tím, že narazíme na nádheru a rozmanitost pláží. Na Sumbě se táhnou na míle daleko a není na nich nikdo kromě občasného rybáře nebo dítěte, které si hledá něco k snědku. A pak jsou tu vesnice. Hned první, na kterou jsme narazili, na nás zapůsobila, jako bychom se časem propadli do hluboké minulosti – nefalšovaná megalitická osada. Jako by kolem nás ožila dokonalá muzejní expozice. Opatrně jsme našlapovali kolem a sledovali, jestli se někde zpoza stromu nevynoří Indiana Jones. Po nějakém čase jsme si zvykli a měli pocit, že už žádnou další vesnici, ani žádné hrobky vidět nepotřebujeme. A vzápětí jsme dorazili do vesnice v nádherném místě nad lagunou a propadali úžasu zas a zas …

Neuvěřitelná je tu na tak malý ostrov rozmanitost kra jiny. Na sušším východě jsme vyšplhali na náhorní planinu a před námi se otevřela zlatavá savana, na níž by mi sloni nebo žirafy přišli úplně přirození. Nicméně jsem se museli spokojit se sokoly a divokými koňmi. Na vlhčím západě najdete zase svahy plné jasně zelených rýžových polí.

Malí Sumbané jsou asi zřejmě jedny z posledních svo bodných dětí na světě. Za celý pobyt jsme tu neviděli jedinou hračku, k dispozici mají jen klacky, kameny, kytky, mušle, písek, vodu a taky spousty domácích zvířat. Nikdo se s nimi nepáře a musejí pomáhat. Pasou buvoly, myjí koně, nosí vodu, dřevo a mladší sourozence. Občas mají hlad, skoro ne pláčou a hodně a často se na celé kolo řehtají. Je to snad tím, že nic nechtějí? Že ani nevědí, co by měli chtít Mimo města tu neexistuje televize, reklama, ani obchody. Občas se někde dá koupit lahev benzinu, svazek banánů nebo pár rajčat.

Domy jsou temné a je v nich horko, takže se hodně sedí venku, sleduje se běh světa a mává procházejícím. Na celém ostrově není jediná továrna a aut jezdí tak málo, že tu prakticky nevzniká znečištění. Snad proto tu všude vládne takové zvláštní světlo. A mraky jsou jako z pohádky.

Předcházející článek

PPF Group dostala nabídky na odkup části čerstvě nabytých aktiv

Následující článek

Kanaďani žalují českého miliardáře v USA (doplněno)

související články