Cestovatelský seriál – U Bernarda Bouyera-Dubosqueta na 170 letém koňaku

Za léta našeho vášnivého cestování po světě jsme my a naše rodiny navštívili nespočet míst. Byly to zapadlé kouty s přírodními úkazy kdesi v Chile, nebo v Mongolsku či na Novém Zélandu, špičkové hotelové resorty, chalety nebo lodge, famózní restaurace, vinařství, architektonické divy světa, někde třeba i výjimečné obchody. Zpravidla se vyhýbáme klasickým turistickým atrakcím a destinacím. O těch se píše jinde. My se s vámi v cestovatelském seriálu podělíme o 25 tipů, za něž ručíme vlastním vkusem a osobním prožitkem.

Mimořádný prožitek u Bernarda Bouyera-Dubosqueta
Krásné květnové odpoledne nás letadlo vypustilo na opuštěném letiští u městečka Angoulême ve francouzském Cognacu. Po bujarém letu byla naše osmičlenná parta v povznesené náladě a natěšená na věci příští, především na tour po destileriích tohoto Bohem políbeného místa. Hned ta první se stala nezapomenutelným zážitkem.

Starý pán Bernard Bouyer-Dubosquet pokynul svému vnukovi Thomasovi a ten přiskočil k obstarožnímu demižonu, do něhož zanořil koštér. Z něho nám každému ani ne příliš obřadně rozlil do sklenek tekutinu s neskonale lahodnou vůní. „Pánové, laskavě si nabídněte, je to koňak z roku 1848. To byl dobrý rok a trochu z něj ještě máme,“ pobídl nás majitel, čtrnáctý v řadě v čele rodu, který v Bassacu tvoří tento splendidní alkohol pod značkou La Fontaine de la Pouyade.

Osmačtyřicátý byl v devatenáctém století ostrý rok. Revoluční nepokoje se šířily Evropou, Marx s Engelsem pustili do světa Komunistický manifest, v Kalifornii vypukla zlatá horečka a taky se narodil třeba geniální Paul Gauguin. V prosinci 1848 započal svoji téměř osmašedesátiletou císařskou pouť nebohý František Josef I. Ale historické reminiscence stranou.

Naše dosavadní poněkud žoviální ovíněnost ustoupila mimořádnému chuťovému prožitku. Ani stopa po kořalkovité agresivitě, tekutina se povalovala na jazyku, pak vplula do jícnu hladce jako olejíček a zanechala za sebou příjemný zmatek chuťových pohárků. Většina z nás patří mezi zkušené pijáky, ale nikdo dosud nechutnal takovou starobu. Zvážněli jsme, analyzovali, chtělo by to víc pokusů, ale díky za tyto dary. Fantastické. S odstupem času rostla chtť se vrátit a znovu se napít, ale takových šancí za život moc není.

Naštěstí ani běžná produkce La Fontaine de la Pouyade – a běžná patří spíš do uvozovek – není zrovna písnička mládí. Jejich koňak tu v sudech zraje přibližně 80 let, takže, to co se právě lahvovalo, byla lihovina starší než sám majitel. A nelahvují toho mnoho, jde o velmi limitovanou výrobu. V perfektním balení. Láhev má originální historický tvar, hrdlo zapečetěné voskem, etiketa pozlacena 24karátovým zlatem, do skla je vyryto číslo, které odpovídá číslu na certifikátu opatřeném vodoznakem. Cena je přiměřená, počítejte s více než tisícovkou eur za lehev. Je to ale méně než třeba takový Ludvík XIII od Rémy Martin. Přitom pocit výlučnosti je jaksi intenzivnější.

S panem Bouyerem-Dubosquetem a jeho vnukem jsme bohatě poobědvali v nedaleké hotelové restauraci L’Essille, kterou lze rozhodně doporučit. Ochutnali jsme tu i slušné šampaňské tohoto znamenitého rodu – Louis Dubosquet. Dlouhý oběd skončil a my se vydali zase dál. Čekal nás opravdový svéráz Jacky Navarre …..

Předcházející článek

Zemřel miliardář, agent blízký Babišovi

Následující článek

Ta prokletá stavba na polárním kruhu…

související články