Když nejde uhlí k elektrárně, musí jít elektrárna k uhlí, aneb třetí mocnina na větru

Dost často existují různé tlaky, aby se tady nebo jinde postavila elektrárna. Ať už třeba větrná, sluneční či uhelná. Běžte tam, tam uhlí je, běžte tam, tam tečou řeky, běžte tam, tam přispěje celé Česko v cenách elektřiny na to, že stěží a draze pokryjete ztráty v síti. Například politické pohnutky nemusí být pokaždé špatné. Při dnešní investiční náročnosti a délce stavby jaderných elektráren, jsou ideálními staveništi Čína, Rusko, Francie a podobné země či režimy, kde se příliš nediskutuje. V případě jádra mě ani nezajímá špatný nebo dobrý průzkum uhelných zásob nebo odkud budu uhlí brát, nezajímá mě ani špatné nebo dobré měření větru. Problém se stavbou nových jaderných bloků totiž na straně paliva nemá ani miliardová Indie, byť v celé zemi uran není.

Fundamentální analýzy, zda a jaký vítr nebo uhlí jsou k dispozici, si provede každý. Otázkou zůstává – kdo studie provádí, jak důkladně a pro koho. Veřejně obchodovatelné společnosti mají přirozenou tendenci mávat lepším prvomájovým mávátkem, než jaké má konkurence. Samotná studie proveditelnosti bývá většinou dobrou zakázkou a k opravdovému zahájení stavby má často hodně daleko. Tak daleko, že za pár let, když dojde k vystřízlivění, už neutrpí ani pověst jejího autora.

U větru může investorovi trvat delší dobu, než si důkladně uvědomí a pochopí, že mezi tržbami za vyrobenou elektřinu a jakousi průměrnou roční rychlostí větru, se kterou projekt počítá, je fyzikální vztah (závislost) pracující s třetí mocninou. V případě větrů lepších než očekávaných, je třetí mocnina dobrým pomocníkem. V opačném případě může z projektu udělat docela slušný pomník.

Také uhlí má svoje kouzla. Někdy je černé, jindy zas více hnědé, někdy problém řeší velkorypadlo, jindy těžká práce lidí tisíc metrů pod povrchem země. Oproti větru má ale uhlí podstatnou výhodu: dá se dovést, třeba lodí, skladovat, různě upravovat. U slavné biomasy, lépe řečeno dřevní hmoty, se může stát, že se skladových ploch a logistických problémů ani nedopočítáte (Hurvínek Spejblovi: „Tatínku, počítám, že to asi nevypočítám“). U fotovoltaiky je možné, že někdo přijde s tím, že potřebuje celý stát, Český (je tu lépe jak v Africe, zatím).

Pomiňme případ, že uhlí dojde k elektrárně. Chceme tedy postavit energetický komplex na jednom místě s existujícím uhlím. V Laosu, zemi, která nikdy neviděla moderní dobývací techniku, natož velkorypadlo, chtějí za pár let postavit a velkorypadlem zásobovat komplex s třemi velkými elektrárenskými bloky (projekt Hongsa). Naprostá utopie, infrastruktura srovnatelná s Haiti, možná lidé jsou tam pracovitější. Politické, v tomto případě lidově demokratické rozhodnutí, zřejmě natropí medvědí službu. Jinými slovy, někdy ani na některých místech jaká jsou v Evropě, například v Kosovu, které leží celé na uhelném blátě, nelze podávat výkony srovnatelné s výkony na severu Čech. V Česku se můžeme chlubit tradicí v dobývání uhlí, možná 140letou. A hlavně, lidé u nás ještě chtějí a umí pracovat. Pro někoho možná zanedbatelný lidský faktor, pro prozíravější třetí mocnina na větru. A takových třetích mocnin na větru je i u uhlí dost.

Mít uhlí v zemi je ten lepší případ. Následně se pátrá kolik a v jaké kvalitě ho máme. Zde už mohou nastat první větší rozdíly, většinou podle toho, kdo a jak zásoby posuzuje. A začínáme se pomalu blížit k třetí mocnině ve větru – kolik se vlastně dá toho uhlí vytěžit a s jakými náklady. Můžeme mít obrovská množství uhlí, ale při jeho kvalitě a skutečných nákladech na jeho těžbu, ho raději ještě necháme v zemi. Mamuti se při svých hrátkách postarali o to, aby byly uhelné sloje tak zdeformované a komplikované, že v zemi ještě zůstanou. V Evropě jsou i místa, kde slušné zásoby uhlí leží pod vodou, a asi ještě dlouho ležet budou.

Bombastické úvahy a studie se začaly blížit třetí mocnině na větru a ekonomičtější by bylo spalovat haldu hlušiny po již uzavřeném dole (fluidní kotel Foster Wheeler, Panther Creek, Pensylvánie, USA). Na druhou stranu, kdyby někdo hledal místo, kde uhlí je, slušně těžitelné a je to v Evropě, tak bych mu doporučoval návštěvu dolu Štavalj v Srbsku, poblíž Sjenice. Tam je příběh řešitelný, byť v podmínkách Srbska, ale bez třetí mocniny na větru. Je zajímavé, že se do toho ještě nikdo pořádněji neopřel.
František Heczko, freelancer, AF-Colenco

Předcházející článek

OKK Koksovny ze skupiny NWR vykáže za rok 2009 obrovskou ztrátu

Následující článek

Minoritní akcionáři ArcelorMittalu Ostrava si naprosto oprávněně stěžují na newyorské burze