Největší ztráta způsobená poslední krizí, je ztráta institutu loajality

Je zvláštně zajímavé sledovat neustálé interpretace změn podnikatelského prostředí u nás, v socialistické Evropě, či jinde ve světě vlivem poslední hospodářské krize. Stojím si za tím, co jsem napsal už mnohokrát: na začátku byla chamtivost. Je smutné, až žalostné pozorovat, jakými způsoby se vyspělý svět snaží s účinky poslední krize vypořádat, vyrovnat. Zatím jediným hmatatelným výsledkem je stále zřetelnější riziko recidivy určitých symptomů hospodářské deprese, případně úplné odhalení nefunkčnosti Evropské unie v hospodářské a měnové politice.

Na tomto místě jsem v dubnu letošního roku poznamenal ve své glose, že české firmy jsou málo produktivní a snažil jsem se i zdůvodnění tohoto tvrzení. Jsem rád, že profesor Mejstřík to ve svých posledních vyjádřeních v tomto týdnu vidí stejně. Tady končí mé lidské uspokojení a začíná manažerská obava o blízké i mírně vzdálenější budoucno. Technická měna € nabývá na světovém významu především díky vytrvalým, problémům dolaru, což zhoršuje vyhlídky na export z Evropy a favorizuje USA a Čínu. Je více než zřejmé, že paritní kurz € a USD bude předmětem zkoumání a prognóz v nebližších 2 letech snad každý den. Je zrovna tak zřejmé, že složitost, byrokratická zátěž a přemíra regulací a dotací budu znevýhodňovat firmy z Evropského prostoru stále více a je nad slunce jasnější, že konkurovat Číně cenou už za našich životů nebude možné.

Co se stalo, že českým podnikům se podniká stále tak těžko? Co se stalo s formulovanými strategiemi z doby nedávno minulé? Co trhy tak rychle a zásadně změnilo?

Při hledání odpovědí na tyto otázky jsem dospěl k tomu, že největší ztrátou poslední hospodářské krize je ztráta institutu loajality. Loajalita je to, co budovali marketingový inženýři posledních 50 let, loajalita k státu, značce, produktu, nástroji, osobě…Loajalita je pryč. Nic jí nevrátí, diktát nákupní, či prodejní ceny je moderním hospodářským bohem.

Začalo to ovšem mnohem dříve: možná unifikací jako nástrojem pro snižování produkčních nákladů, možná zavedením onoho perverzního označení Made in EU zcela ničícího národní hrdost na své firmy, produkty, možná otevřením prvního obchodního řetězce, kde dospělý chlap ztrácí víru a hrdost, protože nemůže najít položky nákupu, nebo se nemá koho zeptat na užitné hodnoty výrobku, možná glorifikací „moderních“ manažerských nástrojů, které sice postrádají zdravý rozum, ale přesně znají KPI obchodního vztahu.

Byly doby, kdy byl obchod považován za umění, kdy se prodávali věci kvalitní, chutné, trvanlivé a zákazníci k nim byli přirozeně loajální, kdy si obchodník vážil svých zákazníků a zákazníci si považovali svého obchodníka, kdy se v obchodě platilo včas a za dobrý obchod se děkovalo.

Cesta pro české firmy z krize je jednoduchá a složitá zároveň. Bude to cesta budování obchodních vztahů založených na otevřených principech a na opětovném budování vzájemné loajality. Firmy čeká složité období zvyšování produktivity, hledání nových trhů v zahraničí a hlavně, čeká nás obtížný boj s navrácením zdravého rozumu a normálnosti do řízení firem. Třeba za pár let bude opět normální za obchod si navzájem poděkovat.
Robert Masarovič

Předcházející článek

Před 2001 lety se narodil Vespasián, obchodník s mezky a pozdější římský císař

Následující článek

Inspirace pro Student Agency