Strategický výhled pro rok 2012: možný vývoj, rizika a příležitosti (efekt německého výtahu se nedostavil)

Vrcholní manažeři českých podniků jsou uprostřed období, kdy korporátní strategie podrobují revizím a přezkumům a snaží se je aktualizovat o vlivy především okolí jejich firem. Teď pro rok 2012. Nebo by měli.

Kladu si otázku: je to vůbec v realitě dnešních dnů v reálných schopnostech vrcholného manažera připravit realistickou podnikovou strategii alespoň na dva roky?

Vzpomněl jsem si na přednášku jistého profesora na téma strategické řízení, kdy podotkl, že ve „vyspělém“ západním světě jsou předvolební plány a sliby politických stran parametrickým vstupem do podnikových strategií při analýzách podnikového okolí. Je tam jaksi zažito, že předvolební proklamace jsou považovány za závazné a pro podnikatele a manažery se stávají budoucí příležitostí nebo hrozbou, kterou ovšem mají dostatek času proto jejich využití nebo eliminaci. V českých reáliích by akceptace volebních programů nebo programového prohlášení vlády znamenala zánik podstatné skupiny českých firem. O co se tedy lze opřít? Kam vůbec Česká republika, Evropa a svět směřují? Všichni víme, odkud jdeme, ale kam?

Jaká je situace v okolí českých firem a jak se mění? Ve struktuře hospodářství nedošlo ani vlivem hospodářské recese k zásadním změnám, podíl exportu na HDP je 67 %, podíl exportu do zemí EU je 84 % a patří k nejvyšším v Evropě a podíl strojů a dopravních prostředků na celkovém exportu je 54,2 %. Z uvedených dat je více než patrná naše závislost na automotive, strojírenství a exportu do problémy zmítané stále více se socializujíci Evropy. Očekávaným klíčem ke zlepšení našeho hospodářství v roce 2011 a 2012 měl být efekt Německého výtahu, kde bychom se svezli na impozantním hospodářském růstu německého bratra (nejvyšším od doby sjednocení Německa).

Efekt německého výtahu se v roce 2011 nedostavil, považuji to za zcela zásadní signál jak pro rok 2011, tak pro rok 2012, avšak nikdo se tím zásadně nezabývá. Příčin může být několik: zákazníci v Německu naše firmy „stlačili“ na cenách, naše firmy v kombinaci s dalšími faktory mírně zvýšili produktivitu, zákazníci v Německu hledali a zřejmě našli dodavatelské substituty mimo ČR, nejčastěji na Slovensku a v Polsku, také se přesunuli dodavatelské výrobní dispozice zahraničních firem z ČR do Bulharska a Rumunska.

Suma sumárum: Německý růst zpomaluje, v roce 2011 nebude zásadním iniciátorem českého růstu průmyslu a toto nelze očekávat v roce 2012. Export 84 % do zemí EU se stává pro rok 2012 hrozbou, kterou eliminovat nebude jednoduché, hledání nových trhů mimo EU je nákladné na čas a peníze, nicméně ve střednědobém horizontu je to jediné možné strategické řešení pro naše firmy. Problémy Evropské socialistické unie se prohlubují, živí je neschopnost byrokratů je řešit, v politice je dominantní obrovská energie využita na obhajobu existence společné Evropy a jejích technické měny €.

Další možné faktory přispívající k oživení hospodářství jako je růst produktivity, která je dle OECD měřeno produktivitou práce jako HDP (PPP) 2009 za odpracovanou hodinu (USA = 100%) na úrovni 46,7 % (Slovensko má ovšem 57,3 %!) zřejmě nebudou naplněným očekáváním. České firmy jsou stále enormně plýtvající, s velmi slabou orientací na inovace a vývoj, velmi omezeně používající moderní trendy v řízení, především v řízení výroby, jsou stále čekající a hojně využívající absurdních a škodlivých dotací. Dotace na vše, hlavně ať jsou. Absurdita a škodlivost dotací se naplno projeví za 5 až 7 let, kdy v hospodářství nepřežijí firmy zdravé, ale úspěšné v přijímání podpor.

Výsledkem bude další zpomalení výkonu hospodářství a další nárůst nezaměstnanosti. V roce 2011 se naplno projevili důsledky vysoké nezaměstnanosti, omezení spotřeby zasahuje přímo do výkonu jednotlivých sektorů hospodářství (pokles produkce mastných výrobků o více než 4%). Vláda ve vytváření podmínek pro růst zaměstnanosti více než selhává, obláčky, které ministr Kalousek vypouští každý měsíc (jednotná DPH, zvýšení daní, destrukce výdajových paušálů podnikatelů, penzijní pseudoreforma, hazard s policií a hasiči a pár dalších), jsou stále větší hrozbou pro další a další skupiny obyvatel a firem. Práci hledá stále více než 450.000 lidí, kteří jsou vyloučeni z trhu spotřeby. Čím déle budou bez práce, tím déle potrvá jejich omezená spotřeba, tím více trpí domácí hospodářství přes tržby firem a státní pokladna.

Daňové zatížení se plíživě zvyšuje, přesun aktivit do šedé zóny a firem mimo ČR se zrychluje. Mediální přesun firmy dvounásobného manažera roku Frolíka Linet s.r.o. do Holandska bylo důsledkem, ne příčinou, stalo se symbolem. Neutekl kvůli daním, nýbrž kvůli korupci a nevymahatelnému právu. Firmy utíkají, domácnosti nemohou a jsou za to tvrdě trestány.

Evropou se šíří blud zvaný šetření, za každou cenu, ať to stojí cokoliv. Magickou mantrou je slovo reforma. Smysl ozdravení má být v oslabení role státu v každodenním životě domácností a firem, efektivní výdaje a rozumné daně. Děje se ovšem pravý opak. Dluhy států jsou důsledkem dlouholeté marnotratné demokracie evropského typu, není možné tyto důsledky eliminovat za rok, ani za dva. Ve zvrácení trendů hrají banky a ratingové agentury významně negativní roli, které krizové projevy násobí a prodlužují. Zájmy poskytovatelů peněz jsou odlišné, na tzv. dluhové krizi vydělávají jako nikdy předtím. Je otázkou, nakolik je tzv. Evropská dluhová krize dílem ekonomického vývoje a nakolik mediálním projektem s určitým cílem. Na náhody nevěřím a na penzijní reformu už vůbec ne.

Zajímavým signálem stagnace vývoje hospodářství ČR je vývoj inflace meziroční i meziměsíční, kde především meziměsíční inflace zrcadlí poměrně věrně stagnaci hospodářství, obavy o pokles spotřeby a přesun spotřeby do levných produktů s malou přidanou hodnotou a obchodní marží. Tvrdá cenová stagnace signalizuje stagnaci, až pokles poptávky, způsobuje nedostatek peněžních zdrojů pro podniky pro jejich přirozenou obnovu.

Co tedy můžou čeští podnikatelé a manažeři očekávat od roku 2012? Stručně: nic moc. Standardní manažerské metody a postupy nefungují, na restrukturalizace není čas, peníze, ani vůle. Evropské státy bojují s vysokou nezaměstnaností, s akumulovanými dluhy, stále se snižující spotřebou domácností a ratingovými agenturami. Tento boj se projevuje snížením důvěry ve vlastní trhy (indexy podnikatelské důvěry napříč Evropou to potvrzují, doba idiotských optimistů, politiků a analytiků je pryč). Evropa bude v roli příjemce našeho exportu chudým zákazníkem. Domácí spotřeba je stále více dušená zvyšováním daňové zátěže domácností, klientelismus a korupce jsou standardem, který není snaha řešit. Na těchto standardech stojí celý český stavební sektor. Ekonomická výkonnost jednotlivých regionů v ČR je významně nesourodá, infrastruktura je zdevastovaná a očekávanému růstu a přílivu zahraničních investic její stav škodí.

Příležitostí se mohou stát trhy v bývalém SNS, kde je růst vyšší než li v Evropě, je zde dostatek zdrojů na všech úrovních a kultura aplikace a vymáhání práva se zvyšuje. Paradoxně, největší příležitostí se může stát automobilový průmysl, jenž má v ČR dominantní roli a právě tento způsobil hloubku pádu ČR. Zpracovatelský průmysl a průmysl obecně stále nedosáhl ani úrovně roku 2007, očekávání návratů na předkrizovou úroveň jsou pro rok 2012 příliš optimistická. Nárůst produkce lze očekávat v potravinářství, avšak struktura prodané produkce se bude měnit ve prospěch levnějších výrobků a neznačkové produkce.

Rok 2012 bude pravděpodobně velkým zklamáním pro sektor stavebnictví, nelze očekávat spuštění infrastrukturních stavebních projektů kvůli skotské politice vlády ČR, konec podpůrných programů omezí projekty orientované na snížení energetické náročnosti občanské výstavby. Avizované vyšší zdanění podnikatelské sféry budou příčinou růstu nezaměstnanosti ve 4.Q. 2011 a v průběhu celého roku 2012 nelze očekávat zlepšení. Toto se negativně projeví na dalším poklesu výkonnosti sektoru služeb (index služeb ve stálých cenách za období 1-5/2011 proti roku 2005 na úrovni 94! Zlepšení je dosažitelné při zvýšení investic firem do produktivity, resp. do růstu, do obchodu, inovací a vzdělávání.

Za největší hrozbu roku 2012 považuji vysokou nezaměstnanost a s tím spojenou nízkou spotřebou domácností. Tato se stává hrozbou, kterou nelze ignorovat, ovšem ani jednoduše eliminovat.
Pro motejlek.com Robert Masarovič, masarovic@restrukturalizace.eu

Předcházející článek

ČEZ už má vyšší tržní kapitalizaci než násobně větší německý koncern RWE

Následující článek

Pět tuzemských masokombinátů loni vydělalo přes padesát milionů korun