Tato vláda zničí vše, co tady roky rostlo

Hospodářská situace České republiky není ideální, avšak zdaleka nemá katastrofické rozměry prezentované ministerstvem financí. Poplašné zprávy o řecké nebo španělské cestě se ukazují spíše jako strategický cíl současné vlády, než-li popis reality.

Proč tedy tolik emocí kolem práce vlády ČR? Především argumentace na mnoha frontách jsou lživé, způsob práce a prosazování restrukturalizačních opatření je sporný, nátlakový a stimulační leda pro opoziční strany. Hlasy oponentů a mnohdy nesporně erudovaných ekonomických odborníků jsou zcela přehlíženy, společenská diskuse zcela chybí. Výsledkem budou nabité těžké zbraně levicových stran v dalších volbách, další změny, a možná mnohem hloupější (o čemž ale lze silně spekulovat).

Česká, především veřejnoprávní média prezentují výstupy jednání koalice jako úsporný balíček. Od roku 1997 od Klausovského „utahování opasků“ se neděje prakticky nic jiného, ovšem kromě bezbřehé korupce a vodopádů dotací.

Současnost nám ukazuje, jaké můžou být důsledky „Evropských politik“ a to jsme teprve na začátku utrpení zvaného vystřízlivění Evropy. Ta má dva směry: federalizaci nebo návrat k EHS. Nejde ani jedním. Pro nalezení „třetí cesty“ je v Evropském parlamentu málo Čechů.

Krize v roce 2009 hodně vzala sebou: iluze, loajalitu, peníze, sny. Všem. Státům, firmám i domácnostem – všem bez výjimky. Někteří to cítí intenzivně, druzí to nevnímají.

Rok 2011 měl být rokem obratu k lepšímu, k budování světlých zítřků. Nakonec se povedl první kvartál, zbytek roku výkonnost české ekonomiky klesala. Přes polovinu růstu obstarala tolik odsuzovaná výroba aut, bez aut narostl zpracovatelský průmysl pouze o 4 % (s auty o 8,3 %). První kvartál tedy nebyl skutečný růst, bylo to doplnění chybějících zásob u velkého německého souseda. V posledním kvartále 2011 klesaly vytrvale takřka všechny sektory průmyslu. V roce 2011 proti 2010 poklesla produkce v dřevařství (-5 %) a potravinářství (-4,6 %). Nejvíce oslabilo koksárenství a rafinerie (-9,3 %). Rok 2011 byl zajímavý také další skutečností: poprvé od sledování klesla hodnota domácích poptávek o 5,1 %, kdy zahraniční rostly o 5,4 %. Česká republika se stává pro následujících několik let závislá na zahraniční poptávce. Propadákem je již třetím rokem v řadě je stavebnictví (2009 = -0,9%, 2010 = -7,1%, 2011 = -3,5%) a své dno stále hledá.

České hospodářství se v Evropském prostoru nechová zcela podle tržních mechanismů, je silně ovlivněné jeho deformacemi (dotace, regulace, nařízení, směrnice, a další zvěrstva), není tedy osamocené a nemůže se chovat, jakoby tento prostor nebyl. Inflační tlaky rostou především vlivem změny daňového zatížení (akt vlády ČR) a tím vyvolaným řetězovým růstem cen, inflace roste také postupným „vypnutím“ konkurence, kdy domácí spotřeba je v některých sektorech natolik nízká, že se dostala pod bod zvratu a zvyšování cen je poslední snahou o vyrovnání ekonomické bilance i s rizikem, že spotřeba dále klesne. Vhodným příkladem je klesající spotřeba plynu, hutních prvovýstupů, vody, potravin nebo pohonných hmot.

Tři roky krize a absorbování nárůstu vstupů již podniky nezvládají, především potravinářství je na kraji systémového kolapsu. Spotřeba potravin klesala po celý rok 2011, dovozy, především masa (v roce 2010 se dovezlo 199,1 tis. tun, z toho 105 tis. tun z Německa), rostou. Data za rok 2011 budou o desítky procent vyšší. Kvalita potravin klesá, potravinářství jako sektor pracuje s minimální nebo nulovou marží, přičemž u obchodních řetězců není neobvyklá ani 100% marže třeba na pečivu, nebo 60 % na masu a uzeninách. Zcela debilní snaha bulvárních médií z posledních dnů identifikovat jednoho viníka skokového růstu cen je absurdní, hloupá a nebezpečná (pro bulvárního autora zmíněného žvástu: metylester z řepky olejné se přidává do nafty, ne do benzinu a je to Evropské nařízení, jenž ČR podepsala). Systémová likvidace českého potravinářství s tichým souhlasem vlády ČR pokračuje i v roce 2012 a trendy dovozů potravin se zesilují (obchodním řetězcům v nich nikdo nebrání).

Sektor služeb je na tom stejně jako stavebnictví, kdy třetím rokem v řadě klesá (2009 = -9,9 %, 2010 = -0,8 %, 2011 = -1,5 %), signalizuje pokračující propad spotřeby domácností. Míra hrubých úspor se snižuje třetím rokem – meziročně z 10,5 % na 9,2 %, výdaje domácností na konečnou spotřebu klesly o 0,5 %. Podíl spotřeby domácností na tvorbě HDP v roce 2011 snížil, rok 2012 nebude zřejmě jiný.

Lze konstatovat, že výkonnost ČR měřena meziročním růstem 0,9 % v roce 2011 byla dosažena vládě ČR navzdory. Poděkování patří průmyslu a domácnostem.

A v čem tkví nebezpečí současných návrhů vlády? Především každoroční změny znemožňují firmám zodpovědně plánovat, byť i jenom ve strategickém horizontu tří let. Zodpovědný hospodář nebude investovat dlouhé peníze za situace, kdy ani netuší, jaké budou ekonomické parametry trhu, na kterém působí příští půlrok. Dojení domácností pokračuje dalším rokem této koalice, kdy po vlně obláčků vypouštěných bratrem Kalouskem od ledna 2011, je zde další koláž zmetků. Zvýšení DPH je cíleným atakem na ekonomickou skupinu, které nemůže migrovat jinam a jinak se účinně bránit.

Spolu se zvýšením přímých mezd šikovně přes 2 % nárůst zdravotní daně (jinak též zdravotní pojištění roste z 4,5 na 6,5% z hrubé mzdy) a plíživý nárůst dalších daní a poplatků (pozemky, nemovitosti, odpad,…) se přímo snižuje reálná kupní síla domácností od roku 2013 o průměrně 1200 až 1500 Kč měsíčně. Nůžky se zavírají a domácností nemají úniku. Dalším experimentem je odměna živnostníkům za to, že nesedí na úřadu práce a stát jim dává možnost: buď utratíš peníze za účetní, daňového poradce a právníka, nebo paušál a na slevy na manželku a děti zapomeň. Vylej, nalej. Je to pár let, co modrý pták honosně oznámil lidu, jak zjednodušil podnikání.

Poslední, na koho dopadl úsporný balíček pánů Nečase, Kalouska a Bárty, je český důchodce. Vysoká inflace znehodnocující důchody nejenom, že nebude kompenzována, bude ještě víc ubráno šalamounským vzorcem redukce valorizace. Od důchodců spotřebu čehokoliv jiného kromě bydlení, lékaře a trochu jídla nelze očekávat.

Co na to firmy? Snižování spotřeby domácností snižuje spotřebu produkce českých firem, kterým tím pádem rostou náklady a ceny. Tyto ceny zvyšují i v době nízké poptávky a kde to jde, jsou nahrazeny importem ze zemí EU27. Nezaměstnanost neklesá, stagnuje a bude růst. Tlak na mzdy roste a je odměňován další redukcí pracovníků, nebo v lepším případě jsou nahrazeny smlouvy na dobu neurčitou na dobu určitou. Zdanění práce na dohodu o pracovní činnosti nad 10 000 Kč měsíčně odvody krátkodobé zaměstnávání zcela zabilo. Cena práce pro firmy zůstává zachována a 34 % odvody budou stále větším omezením v rozvoji. Firmám se snižuje ziskovost, schopnost přirozené obměny technologií a zvyšování produktivity je tímto podvázané. Toto znemožní pokrizový rozvoj a omezí konkurenceschopnost českých firem v mezinárodním měřítku. Výběr korporátních daní klesá také, podíl českých firem v top100 je takřka zanedbatelný (v roce 2010 jich bylo 8), v roce 2011 jich bylo víc, avšak stoupl počet firem, jež přesunuly své sídlo mimo ČR. Umístnění sídla firmy v ČR se stává strategickou nevýhodou z hlediska daňového a z hlediska nestálosti ekonomicko-právního prostředí.

Český stát přijde v dalším období o další firmy, které zmizí pryč, poklesne výběr korporátních daní, vysoká inflace sežere úspory a sny, po vzoru spotřební daně na pohonné hmoty se růst nedostaví ani v dalších daních, naroste nezaměstnanost, ale tu již ministr Drábek pořešil, naroste tlak na sociální výdaje pro nemajetné, nízkopříjmové skupiny rodin s dětmi a důchodce, poklesne produkce firem, stavebnictví umře, prasata budou mít vlivem další směrnice EU povinně plazmové televize a domácí kino. Staneme se smutnou parodií na kdysi vzkvétající zemi s blbou náladou.

Řešení nechal moudrý stát na firmách: domnívám se, že zvýšení mezd, jakkoliv to zní teď nepravděpodobně, přinese do hospodářství více důvěry a jistoty, zvýší spotřebu a u vybraných sektorů (energetika, potraviny, služby) může způsobit uvolnění tlaku na firmy, resp. uvolnění tlaku na zvyšování cen. Nebude to o velkých ziscích, ale nebude to o ztrátě. Zvýší se výběr nepřímých daní a státu se uleví.

Smutným dokreslením faktu je skutečnost, že nejvyšší zvýšení daní za jedno volební období přinesla pravicová vláda rukama ministra financí, jenž za dobu své služby vlasti v pozici ministra financí této zemi přinesl státní dluh skoro 1 bilion korun (odhad ke konci volebního období této vlády). Chování Nečasovy vlády tedy považuji za úmyslný, promyšlený a vykalkulovaný podvod na voličích nadopovaný šířením poplašné zprávy o řeckém osudu ČR a maskovaný trapno-komickým bojem korupcí proti korupci.

Co nás tedy čeká pod rudou růží? Můžeme si ještě dovolit pasivní přihlížení? Já tvrdím, že ne.
Robert Masarovič

Předcházející článek

Již brzy: Rozhovor s brněnským investorem a miliardářem Igorem Faitem na motejlek.tv

Následující článek

Padlá Kordárna se staví na nohy, loňská EBITDA představovala 216 milionů korun