Vítězové a poražení z hospodářské krize

Při obchodních cestách najezdím hromady kilometrů pro Česku a Slovensku. Manažeři se mě často ptají, jak vidím další vývoj hospodářské krize v Evropě, kdo bude vítězem a kdo poraženým.

Jako eurorealista, vidím Evropu jako velkou socialistickou unii, umělou a velmi nemocnou entitu nemající moc reálných šancí na uzdravení, protože ji řídí lidé. V tomto duchu odpovídám: vítěze vidím tam, kde je minimální závislost na evropské socialistické unii a poražené vidím prakticky všude kolem.

Populismus, absence zodpovědnosti a čtyřleté trvání základního demokratického cyklu jsou onkologickým onemocněním demokracie, na které momentálně není lék a zajímavé je, že ho snad ho nikdo nehledá. Tady bych hledal příčiny toho, proč Evropa vyjde z hospodářské krize poražená, poslední a slabá, bude se dívat Asii na záda a smutně přemýšlet, kde se stala chyba.

Česko i Slovensko jsou přeplněné jednoúčelovými, dalo by se říct jednorázovými podniky, založenými na principu: příležitost dělá zloděje. Ne, nechci tady žehrat nad montovnami pro automobilový průmysl, povaha problému je mnohem hlubší. Česká republika byla, a není to tak dávno, perspektivním a respektovaným centrem inovací a vývoje strojírenských a hutních celků. Převodovky, ozubená kola a turbíny vyvinuté a vyrobené na našem území byly vyhledávaným artiklem.

Jaká je realita 20 let po revoluci? Strategické řízení, tedy řízení podniku s výhledem do budoucna je v našich podnicích takřka neznámým pojmem, mnozí šéfové českých středních i velkých podniků nad ním mávají rukou stejně tak, jako nad marketingem a řízením lidských zdrojů. Management a mnohdy i vlastníci dávají přednost rychlým zakázkám, především pro německé firmy, a zcela účelově tlačí do pozadí vlastní produkci a nákladný vývoj. V době, kdy rostlo všechno kolem od tržeb, po platy státních úředníků byla nebezpečnost této strategie málo viditelná, ale v době, kde vítězí firmy s pružnou konstrukcí obchodu a zajímavých vlastním produktem, jsou tito dinosauři odsouzeni volat po státní pomoci.

Nepamatuji si, že bych někde četl, že firmě se natolik daří, že se rozhodla dát státu vyšší, než žádaný daňový výnos. Média jsou ale plna případů, kdy manažeři beze studu vydírají vlády s žádostmi o státní dotace s tím, aby jejich firmy nezpůsobily „sociální napětí“.

Všichni jsme si tak nějak zvykli na to, jak nám „analytici“ předkládali vize růžových zítřků, na obecná tvrzení, že inflace je vlastně v pořádku a není znakem makroekonomické nerovnováhy, že průměrné mzdy utěšeně rostou a že peněz je dost. Žel, věřili tomu i manažeři podniků a chovali se jako Topolánkovy ovce a žrali žrádlo v ohradě, protože bylo. Hospodářská krize zbořila ohrady a najednou není co žrát.

V Česku pomalu končí éra podnikatelských mastodontů, vlastníků pracantů věřících, že léty získanou odbornost spolu s obrovským úsilím přetaví v bohatství. Nová generace by měla být vzdělanější, lépe mluvit cizími jazyky a bravurněji ovládat tajemství managementu. Nevidím to tak. Management je věda, vyvíjí se, jde dopředu a vyžaduje neustálé vzdělávání se, které končí až smrtí manažera. Institucionální postavení strategického řízení se neustále posiluje, globalizace se ukázala jako slepá cesta a momentálně se ve světě hledá jiná alternativa, řízení výrob je postaveno na zkušenostech Japonska, Německa a USA a na křídlech štíhlé výroby válcuje naše podniky řízené pondělními výrobními poradami.

Opravdu je to v našem regionu tak špatné? Ne, myslím, že není, ale pro pevnější budoucnost a lepší zdraví, bychom si opravdu zasloužili zažít dno, ale tomu se zřejmě v náručí socialistické Evropy vyhneme. Na oplátku se budeme sedm až deset let trápit hledáním pravdy o ekonomickém růstu.

Kdo tedy bude vítězem a kdo poraženým? Vítězem budou poskytovatelé peněz, protože finanční systém založený na principu úroku se nezměnil, vítězem budou dobře strategicky řízené podniky upřednostňující příští profit před dnešním (a takové jsou i tady, ale je jich málo), vítězem bude další generace mladých lidí, která uvěří, že řemeslo má zlaté dno, vítězem budou manažeři, kteří vědí, že manažerská pokora je základním kamenem úspěchu a že restrukturalizace není sprosté slovo a vítězem budou ti, kteří nemají půjčky a nepřijdou o práci. Poražené budou především mladé rodiny, opravdu nemocní a staří lidé, protože na jejich existenci státy nebudou mít peníze, podniky bez vize a strategie, domácnosti s dluhy a státy, protože je řídí lidé.
Pro motejlek.com Robert Masarovič, obchodní ředitel a partner Inventio Consulting

Předcházející článek

Smlouva na obohacování jaderného paliva, uzavřena mezi ČEZ a Arevou, značně posílila ruský TVEL

Následující článek

Penta a Dalkia vypadly z tendru na dvě polské teplárny, postupují ČEZ a finské Fortum