František Janouch: Filosof atomové energie

Náš nejznámější fyzik přesvědčuje celý svět, že jádro je bezpečné, levné, ekologické – a zajistí nám svobodu. Profesor František Janouch (1931) toho pro popularizaci jaderné energie udělal jako málokdo.

V sedmdesátých letech minulého století si vedle fyziky vybral za svůj další úkol boj o lidská práva – a tato dvě témata spojil. Byl to právě on, kdo v dobách rozšířených protestů proti jaderným elektrárnám a snahám zakázat reaktory přišel s tezí, že jádro znamená svobodu: jaderná syntéza a štěpení je jediným přirozeným způsobem vzniku energie a státy ji musí vyrábět, protože přímo souvisí s kvalitou lidského života.

Peníze od socialistických průmyslníků

František Janouch, který vzdělání získal na pražském ruském gymnáziu, svůj počínající zájem o fyziku popisuje s útokem na Nagasaki a Hirošimu. „Snažil jsem se pochopit, odkud se vzalo v jedné relativně malé bombě tolik energie,” vysvětluje. Janouch byl jako vynikající student vyslán do Leningradu, kde se věnoval jaderné fyzice a navštěvoval i přednášky několika Nobelistů. Do Sovětského svazu se ještě vrátil kvůli disertaci na Lomonosově univerzitě, kde se soustředil na výpočty zachování parity.

Mezitím už v Řeži u Prahy vznikl Ústav jaderného výzkumu, který reagoval na plány budování nových elektráren. Janouch se stal vedoucím oddělení jaderné fyziky, přitom publikoval a přednášel na ČVUT i Univerzitě Karlově. Jeho organizační nadání se plně projevilo při založení Nadace Třineckých železáren, kdy poprvé v socialistickém Československu došlo od průmyslového podniku k přímé finanční podpoře vědeckého výzkumu. To Janouchovi a jeho žákům umožnilo zůstat ve spojení se světem a jeho výzkumy.

Fyzik disidentem

Další Janouchovou úspěšnou akcí s mezinárodním přesahem bylo pořádání letní školy v Tatrách. Za účastí západních i východních vědců následně vznikla publikace Selected Topics in Nuclear Theory a Janoucha jako editora uvedla do světové vědy. Svoji proslulost využil zakrátko jako iniciátor vzniku Evropské fyzikální společnosti a stal se jejím tajemníkem pro východní Evropu.

Po sovětské okupaci ale Janouch přišel o práci, živil se tlumočením a konzultacemi pro zahraniční kolegy. Ze Švédska dostal pozvání jako hostující profesor a na naléhání Královské akademie mu byl vydán pas. Vycestoval v prosinci 1973: komunisti se tím zbavili problematického vědce a navrch mu odebrali občanství. A tak se Janouch stal pro Západ fyzikem-disidentem. Pomáhalo mu v tom i přátelství s Andrejem Sacharovem, který se postavil za Janoucha v otázce nutnosti využití jaderné energie.

Janouch, jehož vášní bývaly vysokohorské expedice (o cestě na Pamír napsal knihu S občanským průkazem na střechu světa), se dál věnoval akademické práci na univerzitách i v mezinárodních organizacích: byl jedním z prvních vědců, který vstoupil do sarkofágu zničeného Černobylu. Svoji energii ale také vkládal na pomoc lidskoprávním organizacím.

Po revoluci Janouch propagoval jádro i v Československu. Fratišek Janouch zůstává fyzikem, pro kterého je věda humánním posláním.

Předcházející článek

Nástup Donalda Trumpa je hrozba pro „IT crowd“

Následující článek

Dva čeští zájemci o Plzeňský Prazdroj jdou dál, Poláci s Maďary podle našich informací končí