V Praze konečně vznikne opravdová architektura

Český umělecký rybníček minulý týden rozvlnily nadšením hned dvě skvělé zprávy: v Ostravě byla dokončena rekonstrukce bývalé budovy jatek, do které se během léta přestěhuje galerie PLATO, a v Praze byly vyhlášeny výsledky architektonické soutěže o takzvanou Vltavskou filharmonii, velkorysou stavbu koncertního sálu, ve kterém má za pár let sídlit první český orchestr. Vyhrálo ji dánské architektonické studio BIG a u české veřejnosti to vzbudilo nadšení, že v Praze po dlouhých letech vznikne opravdová architektura.

V Ostravě se otevřela umělecká jatka
Dlouho očekávaná rekonstrukce budovy bývalých ostravských jatek na nové sídlo galerie PLATO byla právě završena. V pondělí byla stavba oficiálně předána galerii, která se ze sousedního Bauhausu přestěhuje během léta. Umění na jatkách ještě nenajdete, ale během právě probíhajícího měsíce otevřených dveří se můžete poprvé podívat dovnitř a pokochat se samotným prostorem. Návštěvníky tu také čekají dvě architektonické výstavy a speciální program. Samotný fakt, že v Ostravě vzniká mimořádně progresivní umělecká instituce v důstojných prostorách, je důvodem k ohromné radosti. O cestě k ní i o koncepci instituce mluvil ředitel PLATO Marek Pokorný s kulturním deníkem Ostravan.

Vltavská filharmonie zná svou podobu
V Praze vznikne po dlouhých letech výjimečná současnou architektura, tedy alespoň tomu všechno nasvědčuje. Tento týden totiž byly zveřejněny výsledky architektonické soutěže o budovu Vltavské filharmonie, stavby, ve které bude mimo jiné nově sídlit Česká filharmonie. Autory vítězného projektu jsou architekti z věhlasného dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), kteří navrhli monumentální budovu sestávající z řady šikmých ploch a teras, přístupných z okolního terénu. Budovu si tak budou moct užít nejen posluchači koncertů, ale i všichni kolemjdoucí. Věřím, že všichni příčetní lidé slaví a podobně jako já doufají, že nezůstane jen u vyhraného projektu. Já se sice raduji, ale šampaňské raději bouchnu, až když filharmonie bude opravdu stát.

Rekordní prodej sbírky Macklowových
Minulý týden u Sotheby’s proběhla druhá a závěrečná část prodeje sbírky bývalých manželů Macklowových. Na obou aukcích se dohromady protočilo přes 922 milionů dolarů a jedná se tak o nejdražší prodej z jedné sbírky vůbec. Astronomickou částku poskládalo 65 mimořádných uměleckých děl od trhem nejoceňovanějších autorů jako Mark Rothko, Andy Warhol, Gerhard Richter nebo Cy Twombly. Rothkova bezejmenná malba z roku 1960 se vydražila za 48 milionů dolarů, Marína Gerharda Richtera za 30,2 milionu dolarů a Warholův pozdní Autoportrét za 18,7 milionu dolarů. Kromě fascinujících uměleckých děl a omračujících kladívkových cen zaujal i příběh dramatického rozvodu Harryho a Lindy Macklowových, který je do aukční síně vůbec přivedl.

Automat na kávu na Frieze New York
Minulý týden byl v New Yorku zahájen veletrh Frieze, a protože nejedno médium nezapomene poznamenat, že se jedná o jubilejní desátý ročník, zmíním to i já. Kromě řady dalších galerií a umělců tentokrát přitahuje velkou pozornost galerie Gagosian s tvorbou Alberta Oehlena. Vedle jeho abstraktních maleb tu totiž najdete i funkční automat na Kafftee neboli zvláštní hybrid mezi kávou a čajem. Každá ze skleněných lahví s nápojem je opatřena etiketou s umělcovou kresbou a jedná se zřejmě o jediné umělecké dílo na Frieze, které je k dostání zcela zdarma. Jsem zvědavá, za jaké částky se za pár dní objeví Kafftee na internetových aukcích.

22 možností, co s československým pavilonem v Benátkách
Zavřený československý pavilon v Benátkách, který ani letos nedokázaly naše národní galerie zprovoznit, leží v žaludku umělecké scéně už od nedávného zahájení letošního Bienále. Po sérii performancí Vojtěcha Fröhlicha se hypotetického řešení situace ujaly i umělkyně Anetta Mona Chişa a Lucia Tkáčová, které pro server Artalk připravily abecední manuál, co všechno si s porouchaným pavilonem můžeme počít. Vnořit do pavilonu zmenšenou nepromokavou verzi, vytvořit zničené střeše protiváhu a zničit i podlahu, vytvořit pachovou výstavu nebo nechat pavilon navždy zavřený jako výraz bojkotu bienále – nápadů je dost. Tak třeba příští rok.
Valérie Dvořáková, art specialistka J&T Banky a kurátorka Galerie Magnus Art

Předcházející článek

Zkáza, odmítání a padající rekordy

Následující článek

Znovunalezený Tizian a kabelky podle Yayoi Kusamy