Až Babišův úřad rozhodne, kdo z konkurentů Agrofertu smí podnikat a kdo ne…

Včerejšek byl dnem totálního debaklu lidí, kteří se snaží omezit enormní růst vlivu a hospodářské dominance majitele Agrofertu a ministra financí Andreje Babiše. Vedle frašky, při níž sněmovnou neprošel pozměňovací návrh zákona, jímž by skončila podpora biopaliv, majoritně vyráběných Agrofertem, zkrachoval také jiný, méně nápadný pokus o okleštění Babišovy moci.

Daňová podpora biopaliv první generace, jejichž hlavním producentem je společnost Preol z Agrofertu, potrvá i po červnu 2015. Přestože se Babiš i jeho spojenci vyjadřovali, že chtějí daňové zvýhodnění zrušit, nakonec se koaliční poslanci rozhodli v podpoře, navzdory trendu Evropské unie, pokračovat. Nadále platí, že jiná biopaliva v Česku nemají šanci a jejich zdejší výroba musí hledat odbyt v cizině.

Vedle tohoto bezprecedentního aktu, kvůli němuž chce opozice (aniž by měla šanci na úspěch) hlasovat o důvěře vládě, se včera ve sněmovně odehrál i další marný pokus o nápravu legislativy, která do byznysu, podléhajícímu spotřební dani, vnáší podezřelé potenciální výhody pro dominantní subjekty typu Agrofertu.

Poslanec TOP 09 Herbert Pavera se pokusil prosadit pozměňovací návrh k novele vládního zákona o spotřební dani, připraveného ministerstvem financí. Babišův úřad do legislativy přináší pravomoc státu zrušit podnikatelskému subjektu daňový sklad, bez něhož nemůže provozovat byznys se spotřební daní, pakliže stát usoudí, že je subjekt „ekonomicky nestabilní“. To je velmi nebezpečný nástroj, jímž z trhu může zmizet konkurence a inovace. V zásadě to přináší riziko, že za „ekonomicky nestabilní“ společnost bude považována každá, která se například tři roky po sobě ocitne ve ztrátě, ovšem nikoli z důvodu špatného hospodaření, ale kvůli investicím do nových, moderních technologií. To bývá celkem běžné a je na každém investorovi, zda správně vyhodnotí návratnost takových investic bez ohledu na okamžitý zisk/ztrátu. Stát si tu ale usurpuje právo tomuto investorovi dopředu říci, že jeho byznys je špatný, tudíž jej nemůže provozovat.

Argument ministerstva financí je, že se tímto nástrojem předejde úpadkům firem, a tudíž riziku, že nebudou schopny odvést daň. Paverův pozměňovací návrh ale správně uvádí, že takové riziko odpadá například už tím, když provozovatel daňového skladu dopředu složí garanci v maximální možné výši spotřební daně či DPH, související s provozem daňového skladu. Pavera se proto snažil prosadit, aby ve znění zákona byl za „ekonomicky stabilní“ subjekt považován každý provozovatel daňového skladu minerálních olejů, který poskytuje zajištění daně tímto způsobem, a odpadlo tak vměšování státu do ekonomiky jednotlivých firem. Jeho zcela logický a srozumitelný návrh sněmovnou neprošel, většina koaličních poslanců ho smetla.
-pes-

Předcházející článek

Pavel Tykač právě dokončil jeden ze svých největších a nejagresivnějších obchodů

Následující článek

Jeden ze zakladatelů významné slovenské finanční skupiny se zbavuje aktiv na Balkáně