Čestmír Šimáně: První atomový Čechoslovák
30. října 2016, 8:50
Profesor Čestmír Šimáně (1919-2012) byl jaderným fyzikem s hlubokou mezinárodní stopou. Polyglot, který v šedesátých letech například vedl jednu z divizí Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, sbíral zkušenosti mimo jiné u manželů Curieových, nositelů Nobelovy ceny za chemii. Byl zakladatelem jaderného výzkum v Česku.
Šimáně se podílel na výstavbě jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a pracoval na projektu jaderné elektrárny v Dukovanech, jeho význam pro tuzemskou, ale i mezinárodní energetiku ovšem leží ještě v předešlých desetiletích.
Už při první stáži ve Francii v druhé půlce čtyřicátých let pracoval na konstrukci tzv. Van de Graafova urychlovače. Stejný typ zařízení pak mohl sestrojit u nás. Při druhé stáži byl u spuštění prvního, pouze pro výzkumné účely určeného francouzského reaktoru Zoe. U Joliota Curieho si během stáže vybudoval velice dobré jméno. Například sám vymyslel a sestrojil zařízení na automatizaci tamního urychlovače. Díky francouzské zkušenosti se stal jedním z mála československých vědců s přímou praxí v moderním jaderném výzkumu.
Po návratu z Francie se stal prvním zaměstnancem Československého ústavu pro atomovou fyziku. Od té chvíle byl Čestmír Šimáně u většiny důležitých rozhodnutí, týkajících se jaderné fyziky u nás. Sídlo měli v budově bývalého mlýna v Hostivaři a začátky to byly velmi skromné, bez vlastního zkušebního reaktoru. Na jeho dodání získali příslib teprve v roce 1954 od Sovětů. Pro reaktor začal vznikat nový areál v Řeži u Prahy a ředitelem ústavu se stal právě Šimáně. Pro něj a kolegy přišel den D 24. záři 1957, kdy nově dodaný reaktor jel poprvé na „vlastní sílu“, tedy bylo dosaženo kritického stavu a neutronový tok v reaktoru se poprvé udržel bez pomoci vnějšího zdroje částic. To byl velký krok pro české jádro a následoval velký krok i v Šimáněho kariéře. Stal se ředitelem technických dodávek a jaderných materiálů Mezinárodni agentury pro atomovou energii ve Vídni. Hodně mu pomohlo, že uměl několika světovými jazyky, díky tomu mohl dělat tlumočníka při jednání amerických a sovětských vědců.
Po návratu domu byl na ČVUT u zrodu Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské, kde pak působil jako profesor čtyřicet let. Už jako kmet se v roce 2004 vrátil do Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži.
Až do své smrti chodil vitální muž pravidelně na návštěvy tunelu pod pražským Vítkovem, kde je umístěn urychlovači částic, takzvaný mikrotron. Čestmír Šimáně bez jaderné energie nemohl žít.