Co zítra padne v Temelíně – zdravice Františka Hezoučkého

K desátému výročí spuštění reaktoru 1.bloku ETE

Pamětníci dobře vědí, že výstavba ETE nebyla snadná. Stihlo ji několik morových ran. subjektivních i objektivních.
Objektivní ztěží můžeme ovlivnit, je to vyšší moc, „force major“.

Subjektivních chyb ale bylo zbytečně mnoho a já přeji těm, kteří jsou dnes zodpovědni za výstavbu 3. a 4. bloku, aby se jich vyvarovali. Je k tomu občas potřeba nejen znalost řemesla, ale i trochu statečnosti. Tam, kde se točí velké peníze se vždy snaží přisát řada chamtivců. Připravte se na to. Mohl bych na toto téma napsal paměti.

K postavení elektrárny bylo zapotřebí tisíců lidí v projekčních a konstrukčních kancelářích českých, slovenských a ruských firem, ve výrobních dílnách našich dodavatelů, kteří nakonec svá vyrobená zařízení kvalifikovaně smontovali a vdechli jim život.

Těm všem dnes vděčíme za to, že máme možnost už z dálky obdivovat, „jak se dělají oblaka“, jak by řekl Karel Čapek.
Lidí, jejichž jména bych s příslušnou dávkou úcty rád vzpomněl, je mnoho a v tomto vyhrazeném prostoru bych to nestihl. Nechť mi odpustí.

Rád bych ale jmenovitě připomněl aspoň tři z osobností, bez nichž by elektrárna možná nestála:
1) Především mimořádného organizátora velkých staveb – vodních elektráren, jaderné elektrárny Dukovany, a velkolepého rozjezdu výstavby ETE, od něhož jsme se učili nejen organizaci práce, ale i pracovnímu nasazení. Byl to František Poukar, ředitel elektrárny do listopadu roku 1992. Mohu s jistotou říci, že kdyby býval zůstal ředitelem, byla by ETE uvedena do provozu o tři roky dříve a stála alespoň o dvacet miliard méně.

2) Rád bych připomněl velkou roli ministra Miroslava Grégra, který nám svou autoritou pomohl při probouzení firem a sehrál i roli politického hromosvodu v dobách, kdy se do temelínské elektrárny všichni strefovali. Byla to móda sezóny. Mnohdy jsem měl dojem, že panu ministrovi politické a mediální útoky dělají dobře. On nám věřil a ETE je dnes stejně tak i jeho elektrárnou.

3) Musím připomenout i obrovskou roli, mnohdy nesmlouvavých, dozorných orgánů. S elektrárnou bude navždy spojeno jméno Dany Drábové, která se své role předsedkyně SÚJB zhostila nejen profesionálně v čele svých sevřených šiků, ale i s nadhledem a nevšední grácií.

Občas dostávám otázku, v čem je tajemství úspěchu tempa výstavby, které jsme po roce 1999 nasadili. Je to jednoduchý recept: Připravit lidem práci tak, aby pokud možno nedělali nic zbytečného a dělali to v pravý čas. A pak už jen využít jejich schopností.

Rád sleduji, že vyrůstá nová generace specialistů oddaných energetice.
Přeji jim uspokojení z práce i pokoru k jaderné profesi, kterou si zvolili. A nevadí, že občas se někdo jiný se bude chlubit jejich peřím. Patří to k životu.

A na závěr:
samozřejmě, že přeji vám, provozovatelům ETE, i elektrárně Temelín minimálně šedesátiletý bezpečný provoz ku prospěchu naší republiky. Je to moje elektrárna stejně, jako vaše.

V Českých Budějovicích, 11.10.2010
František Hezoučký

Předcházející článek

Hodnota balíku českého investora v Immofinanzu se blíží miliardě korun

Následující článek

Energetický a průmyslový holding vyřazen ze souboje o polskou energetiku Enea