Emil Kolben: Jeden z hlavních tvůrců hospodářského zázraku první republiky

Edisonovi udělal pořádek v dynamech a Československo přesvědčil o výhodách střídavého proudu. Emil Kolben (1862-1943) stál v čele nejslavnější prvorepublikové továrny, která k pověstným „od špendlíků po lokomotivu” vyráběla i jedny z nejlepších tanků na světě.

Jak to chodí v Americe

Stipendium, které Kolben získal po studiu německé techniky v Praze, mu dovolilo vyrazit na zkušenou do světa: když už viděl většinu důležitých strojíren v Evropě, přeplul v roce 1888 do Spojených států. Tam našel v novinách inzerát, že Edison hledá posily. Přihlásil se a vynálezce mu hned ve svých závodech dal místo inženýra. Kolben si získal Edisonovu důvěru a jako jeho asistent vynálezy, často produkované nahodile v jednotlivých kusech, technicky propočítal a normalizoval pro sériovou výrobu. V Edison Machine Works také pochopil americkou podnikatelskou mentalitu, což využil i pro řízení vlastního podniku.

Druhým důležitým jménem v Kolbenově kariéře je Nikola Tesla. Ten ho přizval k pokusům s točivým elektromagnetickým polem a Kolben se po návratu do vlasti stal věrozvěstem střídavého proudu. A využíval ho při vlastních experimentech s trakčními elektromotory, čtyřpólovými motory pro tramvaje nebo při spojení dynama s parním strojem.

Střídavý proud Živnobanky

Tvrdí se, že k návratu do Evropy přesvědčila Kolbena jeho žena Malvína, která si za oceánem nikdy nezvykla. Nejdříve se usídlili ve Švýcarsku ve strojírně Oerlikon, která experimentovala s přenosem elektrické energie o vysokém napětí, s narozením syna se definitivně vrátili do Prahy. Kolben založil ve Vysočanech vlastní firmu Kolben a spol. a společně se 24 zaměstnanci rozjel  hospodářský zázrak. 

Bylo překvapením, že nováček na trhu, navíc s koncepcí střídavého proudu, porazil zahraniční konkurenci i velikána Křižíka. Zakázka na stavbu elektrárny v Holešovicích patřila Kolbenovi. Firma, tedy ještě soustředěná na výrobu motorů a agregátorů, ale potřebovala finanční pomoc, a tak s přispěním Živnostenské banky v roce 1898 vznikla Elektrotechnická akciová společnost. Kolben zůstal hlavou podniku, klíče od trezoru však už držela banka. Bylo tomu tak i při spojení s První Českomoravskou továrnou na stroje (1921) a pohlcením firmy Breitfeld, Daněk a spol. (1927), ze které vzešla dodnes legendární Českomoravská-Kolben-Daněk. Investice a rozšiřování firmy zajistily Kolbenovi úplnou soběstačnost. A díky obchodní a patentové spolupráci s americkým Westinghousem se mu plně otevřely dveře k exportu do celého světa.

Náš nejlepší exportér

Kolbenův obchodní záběr přesahoval Rakousko-Uhersko, pak i hranice Československa. Kompletně vybavil desítky velkých elektráren, jeho stroje putovaly do Británie, Francie, Španělska, Francisovy turbíny vypravil i do Tasmánie. Pýchou ČKD byly nejen generátory, elektromotory a turbíny, ale i lokomotivy, motocykly a dokonce i chladničky nebo brusle. Nebylo firmy, která by více promlouvala do kvality života Čechoslováků a která by byla lepším exportérem než ČKD.

Úspěch, který se každým rokem násobil, zničila válka. Kolben musel jako Žid firmu opustit, jeho majetek byl arizován a s rodinou byl deportovaný do koncentračního tábora. Zatímco špičkové tanky LT 38 z jeho továrny pod německou vlajkou dobývaly východní frontu, Emil Kolben umřel v 80 letech v Terezíně.

Předcházející článek

Tak to vypadá, že v Polsku bylo započato s procesem znárodňování

Následující článek

Z Kovosvitu MAS ještě vypadne pár kostlivců