MotejlekSkocdopole.com

Většina lídrů Evropské unie i někteří představitelé vlád z jiných zemí pokládají fiskální unii – tedy integraci daní, zavedení federálních struktur a společné fiskální politiky – jednotlivých zemí Evropské měnové unie jako stav, který vyřeší současné dluhové problémy zemí EU a stanoví jasný rámec do budoucna. Jak řekl Německý ministr financí Schauble „ Jsem přesvědčený, že současná situace v eurozóně povede postupně k tomu, že dojde ke změně současných evropských institucí ve směru k politické a fiskální unii. Jinak bude velmi těžké přesvědčit trhy o dlouhodobé udržitelnosti eurozóny“

Druhým alternativním řešením je rozpad evropské měnové unie – buď úplný, nebo částečný. Slabé země EU odejdou a obnoví své měny nebo se EU rozpadne na dvě či více částí tak, aby slabší země byly schopné získat konkurenceschopnost a efektivně konkurovat Německu a jeho satelitům. Což je nezbytná podmínka pro obnovení růstu v těchto zemích.

Fiskální unie je politicky preferované řešení
Dá se říci, že všechny dosavadní kroky zemí EU, které byly podniknuty v reakci na tlak finančních trhů (stále větší záchranné balíčky, změkčování podmínek pro zadlužené země atd.), jsou kroky postupně vedoucí k větší integraci zemí EU i na poli rozpočtové politiky. Je to preferovaný politický směr, jak ukázal i Schauble, když byl nucen přímo se vyjádřit k řešení, které preferuje.

Fiskální unie může vyřešit krizi, ale neřeší klíčový problém EU
Nicméně, politické bariéry, které leží v cestě tomuto řešení, jsou obrovské. Stále silnější opozice v Německu a také striktní verdikty Německého ústavního soudu zaručují, že Bundestag nebude schopen odhlasovat pokračování záchranných plánů a dotací na neomezeně dlouhou dobu.

Klíčové však je, že tento postup není řešení základního ekonomického problému, který současná podoba Evropské unie má a který existuje právě díky ní. Je to obrovský rozdíl v konkurenceschopnosti mezi severem a jihem. Tento problém přetrvává a tlačí slabé ekonomiky do trvalé deprese, jelikož silnější země odmítají trvalé finanční transfery na podporu slabých zemí.

Současné principy EU jsou klíčový problém
EU je postavena na dvou základních principech. Prvním je měnový systém, který je založen na německém sklonu k deflaci. Aby měnová unie mohla dobře fungovat, musí zde existovat princip symetrických závazků mezi členy. Avšak pokud silné země měnové unie odmítají zavést expanzivní politiku, všechny nezbytné korekce systému lze provádět pouze přes deflaci ve slabých zemích. Taková měnová unie však zcela zlikviduje jakoukoliv možnost ekonomického růstu – a to navěky.

Druhou základní vlastností, která je vlastní EU, je vznik a prohlubování rozdílů mezi Řeckem, Portugalském, Španělskem a Itálií na jedné straně a Německem/ Rakouskem na straně druhé. Přitom EU měla zajistit svou existencí opak, že?

Skupina slabých zemí prošla expanzivním růstem nákladovosti až o 30 % proti silným zemím za dobu existence EURa. Tato ztráta konkurenceschopnosti musí být napravena a otočena ve prospěch slabých zemí, pokud se slabé země mají zotavit a zažít také nějaký růst. Aby tyto země nabyly opět konkurenceschopnost, musí být pod deflačním tlakem, který sníží jejich cenovou a mzdovou úroveň dostatečně hluboko pod cenovou úroveň silných zemí. Je třeba si uvědomit, že tady nehovoříme o nějakém krátkém období. Bude zapotřebí řada let takové deprese a cenového tlaku, aby mohlo dojít k nápravě. Fiskální unie nemůže v současné situaci tento problém nijak vyřešit.

Bez odchodu z EMU žádný růst
Proto je zcela logické, že vhodným řešením je něco jiného. Alespoň částečný rozpad eurozóny je lepším řešením. Neexistuje jiná alternativa pro slabé země EU, která by zajistila, aby mohly znovu jejich ekonomiky začít růst. Odchod a devalvace jsou nutné, pokud má dojít k růstu v Evropě.

Toto rozdělení EU může být zajištěno buď cestou kontrolovaného rozdělení anebo chaotickým rozpadem. Jestliže už existuje plán na rekapitalizaci evropských bank nebo se alespoň o něm začíná uvažovat, je mnohem jednodušší začít hovořit také o cestě jak rozumně rozdělit EU.

To však vyžaduje, aby evropští lídři začali být v tomto směru sami aktivní a oni určovali směr, kterým se vydají. Aby sami podnikli správné kroky bez toho, aby je trhy musely stále popichovat k dalším nezbytným aktivitám. Je otázkou, zda jsou toho tito technokraté schopní. Já osobně jsem v tomto směru spíše pesimista, a proto předpokládám, že nastanou mnohem negativnější scénáře rozpadu Evropské unie.
Richard Koza, portfolio manažer ATWEL International