Investiční dojmy z Cařihradu
22. května 2011, 18:23
Na konci dubna jsem se zúčastnila investorské konference v Turecku. Prošla jsem sérií “One on One” setkání (jednání investora s managementem firmy, při kterém se kladou nepříjemné dotazy na “tělo”). Chci se s Vámi podělit o své zážitky a připojit několik investičních postřehů:
Turecko jako investiční destinace je pro Evropské investory nejbližší “proxy“ k Asii. S nejvyšším růstem HDP v Evropě (5,5 % za první kvartál 2011) a jedním z nejlikvidnějších kapitálových trhů ve Střední a Východní Evropě (tržní kapitalizace cca €214 mld. ve srovnání s Polskem €218 mld. a Ruskem €695 mld.) je na perspektivní mapě institucionálních akciových investorů. Vysoké HDP jde ruku v ruce s makroekonomickými problémy, jako vysoká inflace (6,5 %), vysoká nezaměstnanost (11,5 %) a rostoucí deficit státního rozpočtu („CAD“-6,6 %). Turecko se na druhou stranu může pochlubit jednou z nejnižších zadlužeností v Evropě (25,6 %). Problémový CAD je ještě podporovaný samotným faktem, že Turecko je čistým importérem energie, hlavně ropy a plynu. V současné době Turecko zažívá “boom” ve spotřebě, který je daný následujícími faktory:
1. Vysokým přírůstkem obyvatelstva (1,7 % ročně), který vytváří obrovský potenciál pro budoucí domácí spotřebu
2. Počtem obyvatel (76 milionů), což z Turecka činí druhý nejlidnatější stát v Evropě. Tedy pokud nebudeme brát v potaz Rusko
3. Dynamickým růstem střední třídy, která utrácí za spotřebu téměř exponenciálně. Například zvýšením nákupu aut (roční nárůst 29,9 % 2010/2009, s penetrací 138 aut na 1000 obyvatel ve srovnání s Českem 426 aut a Německem 604 aut), penetrací internetu (45 %, Česko 66 % a 79 % Německo), růstem ve stavebním a developerském sektoru
Turecký kapitálový trh prošel dramatickým prvním čtvrtletím. Hlavními faktory výkyvů byly “Makro otřesy”. Centrální banka musela šlápnout na brzdu, aby zabránila prohlubujícímu se deficitu, zvýšením minimálních reserv z 9 % na 12 %. Nepokoje na Blízkém Východě způsobily to, že ISE (Turecký akciový index) v únoru propadl o 13 % od začátku roku. Hlavními “tahouny” výprodeje byly banky, energetiky a také mediálně známé Turkish Airlines (fanoušci Barcelony či Manchesteru United určitě vědí, o čem je řeč), které spadly 22,5 % od začátku roku díky své nedostatečně zajištěné exposici na ropu.
Únorový výprodej znamenal z investorského hlediska výbornou příležitost k nástupu do akcií, které podle nás měly, nebo stále mají výborný fundamentálně růstový potenciál: Turktelekom (P/E 10,7x), s nízkou penetrací internetu v kombinaci s růstem HDP, dále pak turecké REITy (developerské společnosti s daňovou úlevou) Kiler GYO (0,4x NAV) či Emlak Konut GYO (0,98x NAV). Obě tyto společnosti byly nedávno uvedeny na burzu. Velký budoucí potenciál nacházíme také v momentálně však velmi předražených diskontních a velkoobchodních řetězcích, které prožívají bezprecedentní růst zvláště v Asijské části Turecka, například Bizim nebo Bimas (P/E 38,7x, resp. P/E 40,0x).
V Turecku, stejně jako u nás, hraje důležitou roli automobilový průmysl. Ford Otosan (P/E 13,1x) byl třetím největším automobilovým vývozcem Turecka v minulém roce. Vyrábí a vyváží převážně těžká a lehká komerční vozidla a také méně profitabilní osobní vozy. Spolu s TOFAS/Fiat (P/E 10,8x), Renaultem a VW si dělí domácí trh. Turci nabízejí západním výrobcům levnou pracovní sílu a relativně dobré inženýrské schopnosti. Logikou investice v tomto velmi soutěživém sektoru je sázka na vysokou domácí poptávku a globální oživení tohoto sektoru.
Energetický sektor v Turecku prožívá „mini – krizi“ z hlediska výkonů energetických akcií. Důvodem je relativně vysoká nabídka elektřiny na trhu a předvolební ticho, kdy se nečeká zvýšení regulovaných cen. V tomto sektoru se nám stále libí Aygaz (P/E 7,3x), který dováží LPG (propan butan) do celého Turecka. Naopak čekáme rozpačitou performance u Zorlu Energy (P/E 4,7x) i Akenerji (P/E 23,1x), která nejistě přešlapuje a čeká se na zprávy od akcionářů (ČEZ a Akkok Holding), aby se vykrystalizoval prodej jednotlivých aktiv. Dalším důležitým postřehem je, že trh mají mezi sebou rozdělené rodinné klany Koç, Sabanci, Akkok, Zorlu atd., které více méně kontrolují celou Tureckou ekonomiku.
V globálním pohledu vnímáme Turecko jako perspektivní investorskou destinaci, u které si hlídáme makroekonomickou situaci a snažíme se najít zajímavé investiční příležitosti v podobě nedoceněných titulů či titulů, které procházejí momentálním útlumem, jako je realitní a energetický sektor.
Pro motejlek.com Kateřina Zychová, ředitelka Verdi Capital Ltd