MotejlekSkocdopole.com

Zprávičky, kterých jste si možná nevšimli, nebo nevíte, co si o nich myslet.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Když jedni vykládají, že postupují vědecky, to je teď takový móres, neznamená to, že by připouštěli, že i jiní dají na vědu. Je to případ pověr o nastávajícím konci světa v důsledku změny počasí. Jsou tu ovšem i evidentnější cesty do pekel.

Zrovna se nakupila výročí, která přiotevírala branky ke konečnému zúčtování před kterýmsi z nejvyšších. Před patnácti roky pronesl na mnichovské bezpečnostní konferenci ruský vůdce Putin, utíká to, viďte, varování Západu před „expansí“ na Východ. Bylo to ultimatum, ale kdo by si ho z vědeckých příživníků na politice všímal: neokonservativní Washington honil do zbláznění po kopcích muslimské fanatiky, okupovaný Irák byl na maděru a až po uši v náboženské válce. Čína a Rusko tučněly, přišla gruzínská blesková válka, okupace Krymu a Donbasu, z Bruselu stále jen pokřik. Stav je setrvalý a je úplně jedno, jaké je právě počasí. Prostě žijeme na hraně pekelné třetí světové.

Také máme padesát let od Nixonovy cesty za Maem a Čouem, ďábelské dílo jeho bezpečnostního poradce Kissingera (98, jediný z nich na živu a stále slyšet). Chudoby rudé Číny použili kapitalisté ke zlevnění výroby a tzv. globalisaci, komunisté pro svou revoluční proměnu ve světovou výrobnu. Až se v pěkné shodě se Západem zbytek planety stal přívěskem jejich státního kapitalismu, jak to nalinkoval Maův chytřejší nástupce Teng.

Ne vždy se však Tengova díla dařila. V února 1979 zkusil v měsíční válce pacifikovat vietnamské soudruhy, poněvadž se mu nelíbilo, jak se po likvidaci polpotovských maoistů stali dominantní silou Indočíny. Deset let po válce na Ussuri s Rusy, tehdy firmujícími pod jménem Sověti, Číňané utrhli druhou ostudu a Vietnamci se ubránili. Armádní operace řídil generál Giáp /Võ Nguên Giáp, který velel též ve válce s Jihovietnamci, vyhnal Američany ze Saigonu (1975) a předtím porazil Francouze (1954): vítěz nad třemi velmocemi byl zjevně největším z vojevůdců dvacátého století. Doma se ale na stará kolena pohádal s partajními byrokraty a zemřel v ústraní před devíti roky ve 101 letech.

Jsme-li u těch pozoruhodností. Americká politika nerada vidí Severnyj potok 2, neboť varuje před utužením energetické závislosti na kremelské despocii. Současně též blokuje záměr Izraele a Kypru exportovat zemní plyn ze středomořských nalezišť via Řecko na Balkán a do Itálie. Bidenova vláda zařízla šestimiliardový projekt EastMed, motejlekskocdopole.com informoval, poněvadž je, tak to bylo formulováno, primárním zdrojem napětí v regionu.

Konkrétněji: proti je Erdoğan. Vyhrožuje, že izraelský plyn (kyperský pro něj neexistuje) smí do Evropy pouze přes Turecko. Šance na diversifikaci evropských zdrojů prý hodil do koše poraděnko a lobbyista amerických demokratů Hochstein (49). Jemu Turci vděčí za triumf nad Řeky, a to si zrovna obě země připomínají sedmdesát let od vstupu do NATO. Energetický rádce ministra zahraničí Blinkena, tedy i ve věci Nord Streamu, vyzdvihuje nutnost rozvíjet technologie na výrobu čistých energií, nechce mít ve hře Kypr a doporučuje, aby potrubí z Izraele vedlo do Egypta a odtud přes Krétu do kontinentálního Řecka.

Za povšimnutí stojí, že původní projekt podporoval Pompeo i Trump, což je dnes, nejsme přeci včerejší, moment nepříjemný. Když jsme v té Americe. Víte, co má společného český a americký president? Osobně nic, žádný fórek nenásleduje. Ale Zemanovým poradcem byl démonický Jie Ťien-ming (44), velkopodnikatel ze Šanghaje. Svítil v Čechách jen tři roky, pak ho v Číně soudruzi roku 2018 zatkli, prý pro korupci, a od té doby o něm nikdo neslyšel; to na Slavii má asi zapálenou lampičku s věčným plamenem a sešitou vestálkou k tomu.

Ale v Americe, tam se šťourají v kdečem a tudíž také v presidentově rodině. Jeho syn Hunter před časem někde podnapilý zapomněl notebook. Z něho čerpají v listech The New York Post a Daily Mail zprávičky o jeho milostném a drogovém životě. Ale též o jeho čínských a dalších obchodech. Hunter Biden (52) byl totiž Jieovým poradcem a jeho (a pekingského politbyra) kontaktem na washingtonskou honoraci. Je zajímavé, jak pokroková Amerika a její tiskové agentury nepříjemné souvislosti podnikavého Bidenova klanu přehlížejí. Být ve hře jméno Trump, vycházely by asi noviny třikrát denně a zprávy by se vysílaly denně 25 hodin osm dnů v týdnu.

Přestupuje na Trumpovu vlnu známý investor a politický aktivista německého původu, spoluzakladatel řady úspěšných podniků Thiel (44). Stává se též zaměstnavatelem bývalého rakouského kancléře Kurze (35) vyštvaného z vídeňské politiky, který bude jeho „globálním stratégem“. Studovaný filosof Thiel je oddaný republikán a vyznává totální individuální pragmatismus. Klasickou zásadu hellénských sofistů, že člověk je mírou všech věcí, chápe podle všeho až po výměně slova člověk za Thiel. Jeho zásadou je „nesnáším monopol, který není můj“ a proto odmítá volný trh, neboť soutěž snižuje zisky. Technologické monopoly jsou naopak hybnou silou pokroku. Osobní svoboda stojí nad státními zájmy a proto není svoboda slučitelná s demokracií.

Thielovým pravým opakem jsou universitní intelektuálové, kteří nikdy nic nevyrobili a jsou nalepeni na státní šeky. O to radostněji chtějí ten svůj stát zničit. Každý nějak jinak. Mezi bojovníky za spravedlivé zítřky totiž nepanuje jednota ani zdaleka. Pozoruhodný je v tom Reed (75), nyní emeritní profesor Pennsylvánské university. Zastává theorii tří nenávistí: z hnusných důsledků kořistnického kapitalistického výrobního způsobu, z neoliberální racionalisace kořistnického kapitalistického výrobního způsobu a z použití rasy jako konstruktu podporujícího racionalisaci kapitalistického výrobního způsobu. Dobrý marxista. Černošský učenec vytýká jiným bojovníkům za planetu bez kysličníku uhličitého a bělochů, že antirasistický mrak zastřel mysli progresivistů a že třídní boj, renegáti, nechali ležet stranou. Bratři se s ním rozhádali, hlavně ti z formací zvaných Afrosocialisté a Socialisté barevného kaukusu, obě to součásti Demokratických socialistů Ameriky (DSA). Reed si všiml, že mezi barevnými nerovnými jsou někteří více, jiní méně nerovní. Při takovém zjištění se utvrdil, že to není barva kůže, která lidi rozděluje, ale třída.

Jak tohle může někdo přehlédnout? Cožpak není jasné, že proletariát kráčí od vítězství k vítězství? Hleďte nezmara Kima III. (28 n. 30). Severokorejský diktátor střílí jednu raketu za druhou. Prý by už mohly doletět na Guam. Podle odhadů Světové banky vydává jeho stát až čtvrtinu HDP na zbrojení a přitom až polovina jeho poddaných trpí podvýživou. Odkud Kimové berou peníze a součástky pro svá alotria, zůstává záhadou. Asi v nějakých těch mračnech Reedových kumpánů.

Přitom v letech 2006 až 2017 Rada bezpečnosti Spojených národů jednomyslně, tedy i s ruským a čínským hlasem, přijala devět resolucí o obchodních zákazech pro KLDR. Vypadá to, že v regionu, kde na sebe narážejí dvě jaderné mocnosti s jednou dospívající a zároveň čtyři hospodářské, slouží neposedný Kim pro jakési odpérování všech možných tlaků. Militantní chudý sever nezištně znemožňuje převzetí jihem. Kdo z Číňanů a Japonců by si přál jednotnou, silnou Koreu? A atomovou k tomu? Utěšovat se, že válka mezi jadernými mocnostmi není možná, je pouze utěšování, srov. zde výše.

Rozdělování namísto stmelování, to je motto těchto desetiletí. Cítí to i na Balkáně, který od dob osmanských delší klid nezažil. Chorvatsko, země NATO, dostalo od Američanů dva vrtulníky UH-60 Black Hawk za 360 milionů kun, na cestě je na devadesát bojových vozidel Bradley a od Francouzů dvanáct stíhaček Rafale. Srbové zůstávají u své klasiky. Chtějí sice do EU (vezme si to někdo na triko?), nikoli do NATO a tak třicet tanků nakupují u Rusů, stejné množství obrněných vozidel a z Ruska je raketový protivzdušný obranný systém. Z Číny zatím chodí jen drony a sliby na rozsáhlé investice do dopravy; skutky ale utíkají.

Jako v Peru. Už půl roku úřaduje Castillo (52), upovídaný venkovský učitel, který sliboval, jak se všemi zloduchy zatočí. Podivný chlapík focený v kloboucích à la Limonádový Joe (vše mnohotýdenní ruční práce), chaotický marxista-nemarxista, jmenoval již čtvrtého předsedu své vlády, když se brzy po přísaze zbavil svých otevřeně komunistických spojenců. Premiér Torres (79), právník a dosud Castillův ministr spravedlnosti, je pro zachování tržních mechanismů, ale „pod kontrolou státu bojujícího s mono- a oligopoly a vším, co zaujímá dominantní postavení“. S Thielem si asi moc nepíší…

No ale co v politice, když není ani ryba ani rak? To může leda v Německu a za éry Merkelové: opatrně našlapovat, nevyskakovat, mlčet, zalézat, putovat dozadu a myslet rádoby nadopředu. Jak hlásá chiliastická dorostenecká církev Povstání poslední generace: Zachránit (alespoň) jídlo, zachránit život!

Jinde na konec světa nemyslejí a nepřilepují se k dálnicím vteřinovými lepidly. Jinde jsou positivní. První ženou v posici náměstkyně na saúdskoarabském ministerstvu pro záležitosti islámu byla jmenována v Rijádu Lajla Qásimová. Loni vedla odbor plánování a digitalisace a svou významnou roli pro abúzabský list The National shrnula slovy: „Pod saúdským vedením dostávají ženy všechna práva a získávají své přiměřené místo ve společnosti.“

To není až tak špatné, že ne, byť na Evropu ždibíček zpátečnické, ale to víte: čí chleba jíš, toho píseň zpívej! Podobně se rozdává chléb na Nilu. President as-Sísí (67) jmenoval předsedou nejvyššího ústavního soudu Fahmího (65), takto prvního z křesťanů v této funkci. Loni polní maršál v. v. dovolil ženám zasedat ve státní radě, orgánu rozhodujícího též v kausách, na nichž je účastna vláda. As-Sísí je mezi koptskými křesťany, jejichž prvním papežem v Alexandrii byl apoštol Marek, populární za to, že před devíti roky zlikvidoval vládu Muslimského bratrstva s presidentem Morsím v čele, reakcionářského sunnitského hnutí, ideologické základny agresivního sektářství. Zůstává nepochopitelné, proč pokrokový Západ pokládá as-Sísího za diktátora, proč se mu házejí klacky pod nohy, když spasil stomilionovou zemi před vládou fanatiků, která by vyústila v dalším despotickém theokratickém islámském státu.

Švýcaři pořádali své oblíbené plebiscity a jedním z nich bylo vyjádření k zákonu o vládní finanční podpoře novinám a stanicím, které se dostanou do úzkých. Už to prošlo spolkovým parlamentem, ale weekendové hlasování záměr potopilo, poněvadž ho téměř šedesát procent konfederovaných odmítlo. Dali na varování Lidové strany (pozor na ně: ti jsou ee!), že si touto cestou vláda kupuje podporu a omezuje tak svobodu. Naopak levicové partaje argumentovaly, že se tak udržuje pestrost/diversita názorů a přímá demokracie. A ta jim právě zatrhla, aby se ročně rozdalo na 150 milionů franků, z velké části novinám. Před dvaceti roky tržily švýcarské noviny na dvě miliardy franků ročně, loni méně než půl miliardy.

Zvířátko jsem nesehnal žádné. I když… Pobaví zprávička, že kolumbijský obchodník Saab (50), prodloužená ruka kšeftíků caracaského diktátora Madura (59), jeho důvěrník a emisar, kterého po měsících advokátských potyček vydali z Kapverd do Ameriky, motejlekskocdopole.com informoval, už seděl. A to jako veš v kožichu revoluční Venezuely. Soud v Miami odtajnil dokumenty, podle nichž byl Saab nějaký čas placeným agentem americké protidrogové agentury DEA. Snad to bolivarské revoluce nějak rozchodí a neudrbe se.