Natažené ruce sportsmanů
14. července 2016, 18:44
Příběh ze života drobného živnostníka v děsuplném prostředí sportu. Začal s malým tenisovým klubem, chodilo k němu čím dál víc lidí, přibyla tenisová škola, areál se rozrostl, pak převzal další a s ním nutnost nových investic. Rekonstrukce kurtů, zázemí, potřeba krytých hal na zimu, všechen zisk se reinvestuje, ale nestačí to, takže bankovní úvěr, obsluha dluhu v příštích letech bude stát tolik jako nová hala, ale třeba to půjde. Pak kdosi poradí, vždyť máš tenisovou školu, na tohle dává město miliony. Tak pošle žádost, zamítnuta. Někdo jiný naznačí, s kým se sejít, aby to příště prošlo, ale něco to bude stát, bokem samozřejmě…
Seznam poskytnutých dotací bývá pestrý. Jen v Praze magistrát financuje vysoké stovky projektů ročně, od desítek milionů po pár drobných. Mezi příjemci jsou vedle zapsaných spolků také klasické komerční společnosti, některé s obratem ve stovkách milionů. Tu někdo dostane pět milionů na novou halu, támhle jde desítka na umělé osvětlení, modernizace, rekonstrukce, výměna plochy, a tak dál. Klasické capexové investice jako u běžných komerčních subjektů. Jako kdyby jeden pekař dostal od města na novou pec a druhý si musel půjčit u banky.
Dotace z veřejných rozpočtů do sportu jsou nemorální, ostatně jako drtivá většina dotací obecně. Férový byznys v tomhle prostředí není představitelný.