Před 45 lety zvítězila těžká varianta pražského metra

O tom, že kolabující městská doprava v Praze potřebuje metro, nebylo v půlce šedesátých let minulého století pochyb. První plány ale hovořily o podpovrchové tramvaji. Počítalo se s tím, že pod zemí budou jezdit klasické kulaté tramvaje T-3, které jsou občas k vidění na pražských kolejích i dnes. Tato lehká varianta metra má své „dítě“ – stanici Hlavní nádraží na trase C, která byla projektována s ohledem na pantograf tramvaje a má tudíž vysoký strop.

Projekt nicméně od počátku soupeřil s variantou „těžké metro“ typu Moskva, New York aj. a nakonec podlehl. Státní komise v roce 1967 vybrala na základě posudku, který si vyžádala od SSSR, NSR a Švédska, těžkou variantu.

Tehdy začaly práce na projektu prvních vozů pro pražské metro R1, které vedl konstruktér ČKD Tatry Smíchov Antonín Honzík. Vzhled vozů R1 byl inspirován krásným automobilem Renault R16. Práci přibrzdila okupace v roce 1968 a v roce 1971 se od záměru vlastních vozů pro Prahu odstoupilo.

Projekt R1 nicméně pokračoval dál, uvažovalo se o prodeji vozů do zahraničí. To se ale nikdy nepodařilo.
Smutná historie R1 se naplnila 12. ledna 1972, kdy se při testovací jízdě v depu Kačerov střetly dvě soupravy. Při nehodě byl vážně zraněn i sám konstruktér Honzík.

Vozy byly ještě opraveny a dále testovány, do šrotu pak definitivně odešly v roce 1986 po opakovaných marných pokusech o záchranu brněnským technickým muzeem. Poslední technický exponát, podvozek z „er-jedničky“ vlastněný vysokou školou v Žilině, byl sešrotován na Slovensku v roce 2006…

S odstupem času je zřejmé, že odstoupení od lehké varianty bylo vzhledem k časové tísni (plán otevření první trasy byl a zůstal na 1974) racionální rozhodnutí. Zároveň se ale porušilo výběrové zadání, kvůli kterému lehká R1 vůbec vznikla – a měla pak se svou lehkou laminátovou karoserií a odlehčováním problémy ve vývoji a bezpečnosti. Hlavním kritériem totiž byla váha vozů kvůli Nuselskému (Gottwaldově) mostu! A to v počátku rovnou diskvalifikovalo těžké a odolné sovětské vozy typu E. Jak známo, právě tyhle vozy ale nakonec ve variantě Ečs (přepracovaná modernizovaná varianta „E“ pro ČSSR) stejně dostaly přednost a byly prvními vozy pražského metra na trase C. Jejich třívozová souprava je dodnes pojízdná a deponovaná na Kačerově pro mimořádné historické jízdy.

Srovnání hmotností a údajů

Československé R1
– hmotnost prázdného vozu 23 tun
– délka skříně vozu 15,8 m
– u stometrového nástupiště by bylo 6 vozů (R1 byla dvouvozová jednotka)

Sovětské Ečs
– hmotnost prázdného vozu 32,5 tun
– délka skříně vozu 18, 81 m
– u nástupiště 100m bylo 5 vozů

Maximální rychlosti obou byla 80 km/h.
-pes,mas-

Předcházející článek

Tomáš Pitr prodal další tuzemském aktivum, kupcem velký nadnárodní koncern

Následující článek

Předobraz slovenské Gorily byl kmenovými náčelníky zvolen králem Madagaskaru