MotejlekSkocdopole.com

Bývalý mistr světa v šachu a komunista, dnes poslanec Státní dumy za putinovské Jednotné Rusko Anatolij Karpov na rozhraní února a března navštívil Prahu. Společně s českým velmistrem Davidem Navarrou si zahrál šachy s dětmi z Lidic v rámci Lidická simultánka 2013, setkal se s žáky svých dvou škol (v Praze a v Buštěhradu) a vedl jednání o otevření pražského centra internetového vzdělávání pro šachové školy Karpova na celém světě. Exkluzivně pro portál motejlek.com s Anatolijem Karpovem rozmlouvala Natalia Sudljankova.

Pane Karpove, v Čechách docela úspěšně fungují dvě vaše školy. Kolik takových škol jste otevřel po světě?
Mé školy fungují ve 32 zemích a celkem už jich je více než 150. Přesný počet není možné určit, protože některé z nich už začaly otevírat vlastní filiálky.

Co je, kromě vašeho jména, spojuje?
Mnohé z nich používají stejnou metodiku výuky, pro řadu z nich jsem osobně doporučil velmistry jako trenéry. Naším hlavním úkolem je dnes v tomto směru určit základní pravidla mnohostranných a dvoustranných vztahů. A to je právě důvod, proč zakládáme celosvětové centrum internetového vzdělávání škol Karpova.

Kde to centrum bude?
Plánujeme ho otevřít v Praze. Čechy sehrály v mém osudu zvláštní roli, v roce 1966 jsem tu vyhrál svůj první mezinárodní turnaj, který se konal v Třinci. Tenkrát jsem byl poprvé v Praze. Důležité je i to, že Praha leží ve středu Evropy a hlavně tu máte velice dlouhou a bohatou tradici šachové školy. Praha byla střediskem šachového života už v závěru 19. století.

Kdo stane v čele mezinárodního centra?
Plánujeme, že do České republiky přijede Oxana Jacques, moje studentka, která nedávno absolvovala na Ruské státní sociální univerzitě aprobaci Teorie a metodika šachu. Je profesionálně připravena učit děti hrát šachy, organizovat šachové turnaje a vykonávat funkci rozhodčí. Pozveme ke spolupráci i mistra sportu v šachu Vladimira Krajuškina, s nímž pracuji už více než 20 let. Cílem jejich práce bude naučit malé děti hrát první krůčky v šachu tak, aby to pro ně bylo zajímavé. Osobně se na tom nepodílím, ale máme speciální metodiky a ty budeme dále rozvíjet.

Bude centrum nějakým způsobem standardizovat metodiky, bude přinášet doporučení?
Přes internet můžeme přednášet, ačkoli geograficky je rozložení škol po světě skutečně ohromující – od Kamčatky až do Chicaga nebo Kansasu. Do činnosti mých škol jsou zapojeni stejně tak američtí velmistři, jako ruští nebo evropští, to znamená, že můžeme přednášet prakticky v jakékoli řeči a celé to může být přenášeno do libovolného koutu Země.

Kdy máte v plánu centrum otevřít?
V současnosti vytváříme webové stránky, které budou spuštěny do léta. A jestli půjde všechno podle plánu, tak počátkem následujícího školního roku zahájíme také provoz centra. Ale není vyloučeno, že se nám to povede ještě dříve.

Takže o šachový dorost je postaráno. A jak to vypadá s dospělým šachovým životem?
O dospělé se teď už tolik nestarám, ačkoli jsme měli spousty zajímavých nápadů, jenomže ty se neuskutečnily. A bohužel musím poznamenat, že šachy ztrácejí rok od roku ve světě pozice. Jen porovnejte pozornost, jaká byla věnována šachu, a třeba golfu, basketbalu, tenisu, fotbalu nebo dejme tomu pokeru v 80. letech a jak je to teď. Mám z toho takový pocit, že se šachy vrátily do doby kamenné, zatímco ostatní sporty začaly dobývat vesmír.

V čem podle vás tkví příčina?
S mimořádně závažnými chybami, ke kterým došlo při organizaci mistrovství světa, v systémových změnách mistrovství světa a v absolutním odmítáním práce s médii. Všechno jsme to propásli a možná, že už nenávratně. Vzpomínám si, jak byly moje souboje s Kasparovem, s Korčným, utkání Spasského s Fischerem na předních stránkách novin, byly to události na titul. A teď už nejsou ani na posledních stránkách. Dnes už vám každý velmistr bez zaváhání neodpoví na otázku, kdo je úřadujícím mistrem světa. Samotný systém ztratil váhu, je povrchní. A svůj vliv na to samozřejmě měly i poslední události, kdy z rozhodnutí Mezinárodní šachové federace nebylo umožněno bojovat o titul mistra světa Magnusu Carlsenovi, který je dnes zřejmě nejlepším šachistou na světě, ale titul mistra světa nemá. To všechno jde proti popularizaci šachu jako sportu.

Myslíte si, že existuje cesta k nápravě? Užil jste silná slova o tom, že pozice šachu jsou už ztraceny nenávratně.
Aby se šachy mohly vrátit přinejmenším na stránky novin a časopisů, bylo by třeba vynaložit nesmírné úsilí. Bylo by třeba vytvořit speciální projekt, který by novináře naučil hrát šachy a šachisty umění psát do novin, poutavě látku popsat a nabídnout čtenáři. Pokud se bude rozvíjet systém učení šachu, a bude fungovat na obecně vzdělávacích školách, část popularity se bezesporu vrátí. Šachy se v současné době staly součástí školních osnov v Brazílii, USA, Moskvě, Mexiku, na Kubě, v Číně, Turecku, Indii a v Rusku. A přináší to ohromující výsledky. Když se podíváte na Turecko, stalo se dnes v oblasti školního šachového vzdělávání světovou velmocí, uskutečňuje se tam skutečně grandiózní projekt a mnozí velmistři tam přijíždějí pracovat.

A jak je to s Čínou?
V Číně se šachy také rozvíjejí, ale nedá se říci, že by to znamenalo nějaký šachový boom. Nicméně v Pekingu jsou pro šachisty vytvořeny výborné podmínky. Funguje tam velké šachové centrum s vlastním hotelem, turnajovými sály a restauracemi, kde mohou šachisté existovat naprosto autonomně a připravovat se na turnaje. Pokud bychom dnes hovořili o významu a formě rozvoje šachu, za světové lídry bychom mohli považovat Arménii a Čínu, a co se týče projektů šachu na školách, bylo by to Turecko.

Čím se zabývají velmistři po konci kariéry?
Velmistr má hodně možností, jak se zabavit. Šachy už si zahraji jenom občas, ve volném čase, čistě amatérsky. Nedávno jsem byl zvolen poslancem Státní Dumy. Stal jsem se prvním náměstkem předsedy výboru pro hospodářskou politiku, inovace a podnikání, jehož úkolem je inovovat podnikání a rozvoj. Před 11 lety jsem založil Centrum nezávislých soudních expertíz – nekomerční organizaci, která za tu dobu vypracovala více než 760 expertíz.

V názvu výboru jsou slova „hospodářská politika“. Jak to s ní dnes v Rusku vypadá?
Utváří ji několik parlamentních výborů a vláda. Naším hlavním úkolem dnes je průběžně rozpracovávat a přijímat systém zákonů, které jsou nezbytné v souvislosti s přijetím Ruska do WTO. Musíme upevňovat a inspirovat podnikatelský duch v ruském byznysu, protože mnozí podnikatelé bohužel nevěří vládě a nevidí možnosti, které se před nimi otvírají.

V názvu výboru je také inovační vývoj. Existuje dnes vůbec v Rusku něco takového? Čím vlastně plánujete vyléčit závislost Ruska na exportu ropy a plynu?
Ten vývoj samozřejmě existuje. Snažíme se vytvářet svobodné ekonomické zóny a města vědy, abychom stimulovali inovace. Ale je třeba upřímně přiznat, že tento proces probíhá pomaleji, než bychom si přáli. Přesto máme zcela nové technologie výroby v hutnictví a těžbě uhlí. Jaderný průmysl v Rusku, co se inovací týče, zcela dominuje, což je ovšem naprosto přirozené, protože na něm leží obrovská odpovědnost. Rychle se rozvíjejí i radiační medicína a kosmické technologie. Ale zároveň máme velké problémy v těžkém strojírenství, ve výrobě lodí a letadel.

Zmínil jste se o tom, že se oblast kosmického výzkumu rozvíjí, ale poslední dobou přicházejí čím dál častěji informace o pádech sputniků. Cožpak lze v takové situaci mluvit o rozvoji?
Tak za prvé nejsou statistické údaje o pádech a startech kosmických objektů v Rusko o nic horší, než v ostatních zemích. Za druhé jsou havárie nejčastěji způsobeny nejen chybami projektantů, ale spíše to jde na vrub dodavatelů – jak ruských, tak i zahraničních. Osobně se domnívám, že v takových případech by měli nést nejen materiální, ale i kriminální odpovědnost. To by je donutilo postavit se k zakázkám seriózněji a pomohlo by to v oblasti poznávání vesmíru.

A třetí součást názvu vašeho výboru je podnikání. V Rusku byl podnikatelský duch tradičně velice vidět. Ještě žije?
Samozřejmě. Náš výbor se v tomto ohledu zabývá podporou malého a středního podnikání. Tam je největším problémem…

Korupce?
Korupci bych teď nechal stranou – ta existuje všude, ale budeme-li hovořit o malém a středním byznysu v Rusku, jejich rozvoji brání především nedokonalost bankovního systému a příliš vysoké procenta za úvěry.

Hodně cestujete po světě, do Prahy jste přiletěl z Paříže. Čí situace vás naplňuje větším optimismem – ta evropská, nebo ruská?
Jednoznačně ta ruská.

To jsou slova poslance Dumy, který má náplni práce hledět na situaci v Rusku s optimismem?
Ne, je to zkrátka jednoznačné, protože Evropa se ocitla v krizi, přičemž ta krize stále trvá. Je samozřejmě třeba říci celou pravdu, i v Rusku máme recesi. Jen mi není jasné, jak se chce z krize dostat Evropa, protože tu tíží kromě vnějších faktorů, v první řadě světové finanční krize, ještě i skutečnost, že evropská migrační politika utrpěla naprosté fiasko. Jenom si to někteří lidé nechtějí přiznat.

Ale nechcete přece tvrdit, že v Rusku v tomto smyslu problémy nejsou?
Rusko je v tomto směru ve srovnání s Evropou opožděno o několik let. A ačkoli nemohu říci, že bychom si brali při řešení těchto problémů z Evropy nějaké zvláštní poučení. Ale musíme velice pozorně a rychle analyzovat, co se vlastně ve Spojených státech a Evropě v oblasti migrace stalo. Na druhou stranu jsou krize a problémy EU doprovázeny tím, že dochází k uvolnění významných finančních zdrojů. A evropské banky jsou připraveny investovat tyto peníze do Ruska. Rusko potřebuje zdroje . Jak finanční, tak i technologické. Evropa je může nabídnout, čímž výrazně pomůže vlastním bankám i průmyslu. Myslím si, že to jsou právě tyto faktory, které dnes určují vzájemnou spolupráci Ruska a Evropské unie.
Natalia Sudljankova