Benátské bienále bez československého pavilonu, ale s českou účastí

Tento týden nemůže být ve světě umění řeč o ničem jiném než o benátském bienále, jehož 59. ročník byl ve čtvrtek slavnostně zahájen. Ani já se tedy tentokrát nebudu věnovat ničemu jinému než benátským novinkám, zajímavým výstavám a československé ostudě, kterou zachraňuje jeden mimořádný český výtvarník.

Začalo benátské bienále
Ve čtvrtek večer proběhlo dlouho očekávané zahájení 59. ročníku věhlasného benátského bienále. Poznamenala ho nejen covidová pauza, ale v posledních týdnech i válečný konflikt na Ukrajině. Světová média se předhánějí ve výběrech toho nejlepšího, co v Benátkách máte navštívit. Velké nadšená panuje třeba kolem výstav Anishe Kapoora v Gallerii dell’Accademia a Palazzu Manfrin, Marlene Dumasové v Palazzu Grassi nebo výběru starších surrealistů v prostorách Peggy Guggenheim Musea. Zásadní pozornost samozřejmě leží i na národních pavilonech, mezi nimi třeba ten francouzský, britský, mexický nebo rumunský. Názor byste si ale měli do Benátek přijet udělat sami.

Není místo na umění
Jak jsem zmiňovala před pár týdny, ruský pavilon zůstává letos zavřený. Litevský kurátor Raimundas Malašauskas, který připravoval jeho letošní výstavu, se záhy po ruské invazi na Ukrajinu rozhodl účast zrušit. Podpořili ho v tom i ruští umělci Alexandra Sucharevová a Kirill Savčenkov, kteří se měli výstavy zúčastnit. Savčenkov v této souvislosti prohlásil, že v okamžiku, kdy civilisté umírají, ukrajinští občané se uchylují do krytů a ruští demonstranti jsou umlčováni, není místo pro umění.

Český pavilon v rekonstrukci
Mezi národními pavilony je kromě toho ruského zavřený ještě jeden, ten náš. Na vstupu se staženou železnou mříží visí omluvenka informující o tom, že československý pavilon prochází rekonstrukcí. Kdo ví, ten se alespoň trošku ušklíbne. Kdyby pavilon skutečně procházel rekonstrukcí, asi si řada z nás oddychne. Ve skutečnosti je pavilon už tři roky zavřený po tom, co na něj v srpnu 2019 (ano, počítáte správně) spadl strom. Od té doby ho ani česká, ani slovenská strana nedokázaly zprovoznit. Ostuda, ostuda, ostuda.

Česká účast
Českou účast naštěstí na bienále zachraňuje výstavní projekt Trees Grow From the Sky sklářského výtvarníka Ronyho Plesla. Výstava se koná v nádherném sakrálním prostoru kostela Santa Maria Della Visitazione, kurátorkou je česká galeristka Lucie Drdová a hlavní kurátorka letošního bienále Cecilia Alemaniová ji vybrala mezi takzvané kolaterální výstavy, tedy projekty zahrnuté na oficiálním programu. Je to ojedinělé, je to nákladné, a hlavně to svědčí o Ronyho mimořádných uměleckých kvalitách. Bravo, Rony!

Poslední výstava Hermanna Nitsche
Bienále provází i jedna smutná zpráva. Hermann Nitsch, jeden ze zakladatelů rakouského akčního umění a kontroverzní performer, zemřel krátce před zahájením bienále ve věku 83 let. V Benátkách se přitom právě zahájila i jeho poslední výstava 20th Painting Action, v rámci které pokryl podlahu i stěny industriální budovy Fondamenta S. Biagio rudou barvou evokující krev, aby tak v návštěvnících vzbudil silný smyslový prožitek. Zřejmě sám netušil, jak silný zážitek to nakonec bude.
Valérie Dvořáková, art specialistka J&T Banky a kurátorka Galerie Magnus Art

Předcházející článek

Zabavené ruské obrazy a nový ročník J&T Banka Art Indexu

Následující článek

Jiří Příhoda v Rudolfinu a závan umění v prázdném československém pavilonu