MotejlekSkocdopole.com

Nekompromisní rozsudek nad originálními privatizátory Mostecké uhelné společnosti (MUS) ve švýcarské Bellinzoně znamená mimo jiné vítězství dvou nejméně nápadných postav kauzy – Petra Pudila a Vasila Bobely. Ti se spolu s Pavlem Tykačem u bellinzonského soudu domáhali od Koláčka, Čmejly, Diviše a spol. náhrady škody přes šest miliard korun. Přitom by jim možná slušelo spíš místo na lavici obžalovaných vedle bývalých kolegů.

Rozsudek obsahující nepodmíněné tresty odnětí svobody a peněžité náhrady škody za podvod, praní špinavých peněz a další přečiny si dnes u soudu ve švýcarské Bellinzoně vyslechla pětice původních privatizátorů MUS. Antonín Koláček si má odsedět nejdelší 52 měsíců, Marek Čmejla dostal 48 měsíců, Jiří Diviš 46 měsíců, Oldřich Klimecký 37 měsíců a Petr Kraus 16 měsíců (zbylých 20 má podmínečných). Šestý obžalovaný, šestaosmdesátiletý bývalý vysoký manažer Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, Belgičan Jacques de Groote zaplatí pouze pokutu a náklady řízení. Poslední ze souzených Luboš Měkota se rozsudku nedočkal, letos v březnu zemřel, a před spravedlností tedy zůstal nevinen. „Zlegalizovaly“ se tím také jeho peníze.

Švýcaři posoudili někdejší manažerský odkup Mostecké uhelné z jejích vlastních peněz a další pikle poměrně drsně, o to víc zaráží, jak v celé věci propluli Pudil s Bobelou, kteří mohou nakonec spolu s Tykačem inkasovat významnou náhradu údajné škody, kterou nárokovali.

Proto připomínáme speciálně úlohu těchto dvou mužů v kauze MUS citací z článku, který jsme pouze pro předplatitele uvedli v červnu letošního roku:

Byl to právě Pudil, který hrál klíčovou roli. Do tehdejší MUS nastoupil v roce 1998, v době, kdy hnědouhelného těžaře za jeho vlastní peníze převzala skupina vedená Antonínem Koláčkem. Už o rok později Pudil přivádí k privatizátorům Pavla Muselu, obchodníka se zbrojním materiálem. Přes něho byla odeslána provize k lidem okolo Stanislava Grosse. Následně v roce 1999 Koláčkova parta získala státních cca 46 procent od státu za 650 milionů korun. Pudil a více v ústraní se pohybující nevýrazný finanční ředitel Bobela po několika letech Koláčka přesvědčili, aby jim dal/prodal část firmy. Oba dostali po deseti procentech.

Později došlo k tomu, že o někdejší MUS se ucházel ČEZ a nabízel zhruba deset miliard korun. Pudil ale do hry vtáhl Pavla Tykače, kterého přesvědčil, že hodnota firmy je dvacet miliard. ČEZ neuspěl a do mosteckého uhlí vstoupil Tykač. Při následných transakcích, týkajících se vypořádání se Pudilovi s Bobelou podařilo ovládnout lichtenštejnské vehikly Koláčka a Luboše Měkoty, na které doputovalo přes deset miliard korun. Další peníze získali na dividendách a ve finále více než deset miliard od Tykače za prodej svého podílu.

Nabyté peníze úspěšně investovali do solárních a dalších obnovitelných zdrojů, vstoupili do Lučebních závodů Draslovka, podnikají v realitách a účastí se soudu v Bellinzoně, kde se domáhají spolu s Pavlem Tykačem přes Czech Coal Services 6 264 572 219 korun.
-mot-,-pes-