MotejlekSkocdopole.com

Dvaačtyřicetiletý Martin Procházka je členem dozorčí rady Svazu chemického průmyslu ČR. Dlouhá léta byl generálním ředitelem Spolku pro chemickou a hutní výrobu, dále Setuzy, Oleofinu. Dnes je veden jako ředitel STZ, sedí ve statutárních orgánech řady dalších společností. Patří mu minoritní podíl ve společnosti Via Chem Group, pod níž spadají Spolek pro chemickou a hutní výrobu, STZ a STZ Development.

Martin Procházka byl člověkem, který uklidňoval veřitele Oleofinu. Dodavatelům semene řepky sliboval, že o svoje peníze nepřijdou. Podepsaná směnka (detaily v pátečním článku) je měla zmást a získat čas pro některé přesuny v majetku skupiny kolem někdejší Setuzy, které za pomoci Procházky dirigoval Petr Sisák. Šlo například o prodej závodu v Olomouci, převod kontraktů z Oleofinu na Lukanu Oil a další. Za pozornost stojí, že Sisák Procházkovi se zaplacením směnky asi nepomohl, neboť Procházka záležitost nevyřešil před podáním žaloby nebo pak ještě před exekucí. Mohl si ušetřit nemalé výdaje navíc.

Záležitost se táhne od roku 2008. V té době někdejší Setuzu (výrobním nástupcem se stala STZ) a Oleofin ovládla společnost Via Chem Group. Její pověst nebyla nejlepší a dodavatelé olejnin, především řepkového semene, váhali se spoluprací. STZ a Oleofin byli totiž firmami bez vlastního majetku. Tehdy se Martin Procházka důrazně distancoval od vlivu Tomáše Pitra a ujišťoval dodavatele řepky, že do Setuzy nastoupili jiní lidé, kteří tam nevstoupili jako lupiči.

Ke konci července 2008 došlo k prudkému poklesu ceny řepkového semene. Dodavatelé se dostali pod tlak a byli nuceni řepku prodávat. V drtivé většině začali slevovat z požadavků na záruky placení. V pozici dominantního kupce byl v té době Oleofin (dnes je situace naprosto jiná), tehdy již kontrolovaný skupinou Via Chem Group Petra Sisáka a taky trochu Procházky. Dodavatelé se dostali do vleku událostí. Souhlasili s částečnou úhradou za dodané zboží s tím, že zbytek bude uhrazen později z bankovního úvěru od PPF banky. Tak se i stalo, ale pod podmínkou, že pro další dodávky bude snížena úroveň platebních záruk na nyní prakticky bezcenné směnky a nebudou účtovány úroky z prodlení za minulá zpoždění plateb. V té době skončila s dodávkami Oleofinu skupina Agrofert Holding. Vyinkasovala i úroky z prodlení.

Obchod probíhal tak, že dodavatelé dostali zaplaceno vždy jen tehdy, pokud v dalším dodávkovém měsíci dodali požadované množství řepky. Poslední dodávky proběhly v prosinci 2008, kdy Oleofin požadoval stále větší množství – údajně pro vánoční trh. Od této doby Oleofin přestal dodavatelům platit. Je zřejmé, že vedení Oleofinu v té době velmi dobře vědělo, že firma není schopna dostát svým závazkům. To naznačuje spáchání trestného činu.

Členem představenstva Oleofinu v té době byl například ústecký primátor a předseda ODS v Ústeckém kraji Jan Kubata. Nyní kandiduje do poslanecké sněmovny. Jako poslanec by si zajistil imunitu. Z firmy byly postupně staženi Bohuslav Doležal, Jan Šrubař, Milan Točina a samotný Procházka. Z dozorčí rady zmizel Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy a viceprezident Asociace českého papírenského průmyslu. Jediným členem představenstva Oleofinu je v současné době Procházkův řidič Kamil Chocholouš. Kromě změn v orgánech, má Oleofin nového majitele. Via Chem Group ho hodil přes palubu, kde ho jakoby náhodou sebrala Setuza. Dnes už v podstatě prázdná schránka bez reálného byznysu se stala jediným vlastníkem.

Po vánoční transakci dlužil Oleofin dodavatelům řepky 250 až 300 milionů korun. Od té doby došlo k několika pokusům, jak věřitele uklidnit, zejména bylo třeba získat čas k již zmiňovaným převodům majetku. Procházka přislíbil velkým věřitelům, že obdrží peníze z prodeje závodu v Olomouci. To se nestalo, peníze skončily u věřitelských banky Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Procházkovi a Sisákovi vydatně pomáhal tehdejší ministr zemědělství Ivan Gandalovič. Ze státních peněz se usilovně pokoušel do Oleofinu nalít 300 milionů korun. Místo toho, aby Gandalovič kandidoval na lavici obžalovaných, kandiduje jako jednička ODS do poslanecké sněmovny. Ze čtyřky ho jistí Kubata. Nakonec Gandalovičovu prasárnu, jak to označil Miroslav Kalousek, zatrhl jeho nástupce na zemědělství Jakub Šebesta. Gandalovič navíc na ministerstvu zorganizoval schůzku s věřiteli Oleofinu, kde jim bylo tvrzeno, že peníze budou a že mají pokračovat v dodávkách. Kdo se tím řídil, je dneska v opravdu velmi svízelné situaci.

Následně Oleofin vykázal obrovskou ztrátu a dluhy nezaplatil. Z firmy mezitím zmizeli důležité obchodní smlouvy a skončila v insolvenci. Za toto nesou zodpovědnost i lidé jako Kubata nebo Zbořil.

Obchodním nástupcem Oleofinu se stala Lukana Oil. I ona je bez peněz a je na trhu považována za naprosto nespolehlivého obchodního partnera. Řepkové semeno jí na úvěr může dodat pouze šílenec. Například obchodní řetězce berou spolupráci s Lukanou Oil jako nahodilou, nespoléhají na ní. Firma se bez strategického investora neobejde. Z posledních událostí se zdá, že se jím mohl stát uprchlík Tomáš Pitr. Ještě před pár měsíci mu Sisák dlužil kolem 950 milionů korun. Od té doby se zřejmě nic nezměnilo. Pitr určitě nebude jen tak přihlížet, jak mu peníze mizí.

Bránit se určitě budou i neuspokojení věřitelé Oleofinu. Mají možnost napadení Lukany Oil žalobou. Mohou se domáhat úhrady svých pohledávek za Oleofinem Lukanou. Mohlo by jít například v uplatnění § 42a občanského zákoníku s tím, že lze odporovat právním úkonům (převodu obchodních smluv) pokud tím došlo ke ztížení či zmaření uspokojení pohledávek věřitelů Oleofinu. Dále je tu trestně právní zodpovědnost statutárních orgánů.
-mot-