T. G. Masaryk, osobní charizma a morální kapitál

Mnozí ekonomové by bezpochyby souhlasili s tvrzením, že morální kapitál, to znamená souhrn důvěry, vstřícnosti, altruismu, entuziasmu, ochoty k osobním obětem a pozitivních emocí ve společnosti, představuje stejně důležitou podmínku hospodářského rozvoje a dosažení prosperity jako kapitál finanční. Špatná nálada je drahá a národ, který se hluboce zklame ve svých vůdcích a elitách, je ohrožen dlouhodobou stagnací a úpadkem. Americký badatel Lawrence Harrison v sedmdesátých letech minulého století napsal, že „nerozvinutost je stav ducha“. Naše ustrnutí v kultuře chudoby či na periférii světového systému nevyplývá výlučně z působení vnějších mocenských sil dominantního centra, které si chce zachovat svoji hegemonii, ale rovněž z morální a fyzické neschopnosti se z ponižujícího postavení vymanit.

Každé velké náboženství se ve svých počátcích vyznačovalo ohromným přílivem iracionální morální energie, která mu získávala stoupence. Buddha, Zoroaster, Konfucius, Ježíš nebo Muhammad disponovali výrazným osobním charizmatem, jež vyvolávalo religiózní očekávání a naději. Moderní doba byla spojena se „vzpourou davů“, v jejichž čelo se postavili demagogové, populisté nebo budoucí diktátoři, kteří obratně rozněcovali, využívali a manipulovali s kolektivními emocemi. Italský fašismus, stalinismus nebo nacismus změnily veřejný prostor v gigantický pseudonáboženský rituál, který se zmocňoval morální energie účastníků a využíval ji k upevňování a ospravedlnění totalitní moci. Vítězství demokracie nebylo ve dvacátém století nijak zaručeno. Nezapomeňme, že v červnu 1940 přežily po pádu Francie na evropském kontinentu pouze čtyři demokratické režimy v Británii, Irsku, Švédsku a Švýcarsku. Pouze vojenský zásah anglosaských mocností tuto situaci zvrátil. Současné demokracie čelí obrovskému deficitu morální legitimity, který se projevuje v apatii, zklamání, nezájmu, neúčasti ve volbách či opětovném hledání nedemokratických alternativ. Za demokracii by dnes umíral jen málokdo. Demokratický svět postrádá obecně respektovanou autoritu, v níž by se sjednocovalo morální a politické vedení.

K tomu, aby tváří v tvář islámskému fundamentalistickému expanzionismu a čínské autoritářské a hospodářské asertivitě dokázaly západní demokracie nalézt potřebný morální potenciál, který by rovněž využily k ekonomické obnově, chybí zdánlivě jen málo – věrohodní vůdcové. Není třeba, aby státníci činili působivá patetická gesta, zahalovali se do velkých frází a pronášeli ohnivé proslovy. Jeremy Bentham napsal na počátku devatenáctého století velmi jednoduchou pravdu: „Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme, a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu.“ Ve světě, ve kterém se politická kultura omezila na technokratické procedury a marketing, může něco podobného znít anachronicky či nepatřičně. Přesto je to jediná cesta, jak zvrátit nedůstojný úpadek kontinentu, který kdysi zrodil moderní civilizaci.

Československá demokracie měla po roce 1918 štěstí, že v osobě T. G. Masaryka nalezla politika, který přes veškeré slabosti, omyly a chyby dokázal svým charizmatem mobilizovat a udržet si morální důvěru velké části obyvatelstva. Morální kapitál lidí může rychle vyprchat a poté se změní v sebelítostnou, apatickou nebo destruktivní frustraci. O tom se naši předkové přesvědčili na podzim roku 1938 a my sami po roce 1989. Dokud byl nicméně T. G. Masaryk ve funkci, jeho souznění s morálními postoji většinové populace zabezpečovalo životaschopnost a důvěryhodnost státu.

Emil Ludwig srovnával T. G. Masaryka s americkým prezidentem Abrahamem Lincolnem. Oba vzešli z nižších vrstev. Podobali se i fyzicky. Byli vysocí, hubení, kostnatí a pohybovali se rádi a hodně na čerstvém vzduchu. Vyznačovali se tolerancí a navzdory jisté sociální zdrženlivosti byli oblíbeni. Oběma byl svěřen náročný státnický úkol, jehož se zhostili se ctí. Masaryk a Lincoln měli sklony k melancholii, které první z obou politiků skrýval dovedněji. Ruský emigrant Pavel Gorgulov, který v květnu 1932 zastřelil francouzského prezidenta Paula Doumera, se předtím pokusil zavraždit v Praze T. G. Masaryka. Když se přiblížil k prezidentovu vozu, pocítil údajně takové dojetí z laskavosti jeho pohledu, že se neodvážil pozdvihnout zbraň. Abraham Lincoln takové štěstí neměl.

Morální kapitál se nerodí ze slabosti a politiky ústupků, ale naopak z použití síly tam, kde je to nutné, a vstřícnosti vůči těm, kteří ji potřebují. Existuje velké množství potenciálně bohatých zemí, které svoji historickou příležitost promarnily kvůli absenci jednotné morální vůle. Řada zemí bez přírodních zdrojů prosperuje díky všeobecnému morálnímu konsensu obyvatelstva, jehož elity dokázaly prosadit příslušnou komunitu mezi nejrozvinutější státy světa navzdory zdánlivě nepřekonatelným překážkám.

Ivo T. Budil
(seriál byl původně publikován na přelomu let 2016 a 2017)

Předcházející článek

T. G. Masaryk a zrození státníka

Následující článek

Dalších 1670 megawattů pro EPH