MotejlekSkocdopole.com

Jeden nadšený obdivovatel Lva Nikolajeviče Tolstého napsal na sklonku Mistrova života, že pouze Tolstoj se dokázal svojí morální a kulturní silou vyrovnat v západních dějinách působení helénského ducha. Dnes jsme již zapomněli na to, jaký nesmírný vliv měl na přelomu devatenáctého a dvacátého století zmíněný ruský literát, který byl chápán téměř jako reinkarnace starozákonních proroků.

Bez četby Tolstého, Thoreaua a Ruskina by Gándhí pravděpodobně nedospěl k nauce o nenásilí, která byla účinným psychologickým a politickým nástrojem během boje s unavenou britskou správou v Indii, ale jež tragicky selhala, když se měl Gándhí konfrontovat se skutečným zlem v podobě nacismu. Jeho výzva Britům v dramatickém roce 1940, aby Adolfu Hitlerovi fyzicky nevzdorovali, ale odmítli mu přísahat poslušnost, rozhodně nepatří k radám, které by zachránily svět před totalitarismem.

T. G. Masaryk náležel k době, kdy se charizmatický a sociálně zdatný jedinec stále mohl rozhodnout, zda se stane náboženským vůdcem jako Gándhí, sekulárním ideologem jako Lenin, Mussolini nebo Hitler, nebo směsicí obou typů jako Sigmund Freud nebo Carl Gustav Jung. T. G. Masaryk se díky šťastné souhře osobních vlastností z podobné osudové kategorizace vymkl. Masaryk se s Tolstým znal a při několika příležitostech jej navštívil v jeho sídle, když hledal klíč k pochopení Ruska. Lev Nikolajevič Tolstoj tvrdil s odvoláním na středověký vpád Mongolů, že boj lidi rozněcuje a strhává, takže aktivní obrana proti útočníkovi přinese více obětí než pasivní rezistence, která agresora postupně unaví.

Na začátku světové války, v prvním údobí svého exilu, se T. G. Masaryk setkal v Ženevě s Romainem Rollandem. Francouzský spisovatel, který byl upřímně zděšen z probíhající sebevraždy západní civilizace, se stal zapáleným šiřitelem Tolstého myšlenek. Obdobně britský socialista a budoucí ministerský předseda James Ramsay MacDonald riskoval celou svou politickou dráhu a pověst, když se navzdory stranickým přátelům a Dolní sněmovně rozhodně postavil proti vyslání britských vojáků na západní frontu.

T. G. Masaryk se musel se zmíněnou intelektuální a morální výzvou vyrovnat. Dobře si uvědomoval, že nauka o nenásilí je obsažena v  učení Chelčického, jehož historickou úlohu vyzdvihoval. Věděl, že František Palacký údajné napětí českých dějin mezi Žižkou a Komenským vyřešil ve prospěch Komenského. V zájmu své integrity i věrohodnosti musel Masaryk sám před sebou obhájit, že se právě chystá zapojit do válečné vřavy a poslat tisíce krajanů na smrt kvůli vzdálenému politickému cíli, který vyhlížel jako utopická chiméra. Masarykova odpověď vyhlíží překvapivě hobbesovsky nebo sociálně darwinisticky. Válka představuje podle něj pouze krajní stav společenského bytí, radikalizaci lidského jednání, které se vyznačuje falší, lží, ziskuchtivostí, nízkostí, mstivostí nebo ukrutností. Válka, to je rovněž skryté vykořisťování, neviditelná perzekuce, ubližování bližnímu, násilí vůči slabšímu a sociální bezohlednost. Válka, jež vypukla v létě 1914, není to největší zlo. Společnost, která ji umožnila, ale ano.

Od tohoto přesvědčení se odvíjel Masarykův aktivismus, který jej vynesl do čela legií a na prezidentský stolec. Meč nechápal jako symbol násilí a bezpráví, ale prosazení spravedlnosti. Zdůrazňoval nicméně, že je třeba náležité obezřetnosti a důmyslu. T. G. Masaryk bezděčně přitakal Machiavellimu, že státník musí být zároveň lvem i liškou, což v českém historickém kontextu znamenalo syntézu Žižky a Chelčického. Český národ by se vzhledem ke svému geografickému umístění a sousedům měl vyznačovat „promyšlenou udatností“. Altruistický sklon k heroismu ale musí zabránit tomu, aby se změnila v pouhý oportunismus. „Promyšlená udatnost“ smiřuje demokracii s militarismem. Čas a další okolnosti bohužel Masarykovi nedopřály, aby se tento postoj, který podstatně přispěl ke zrodu samostatného státu, osvědčil při jeho obraně před nacistickým a komunistickým totalitarismem.

Ivo T. Budil
(seriál byl původně publikován na přelomu let 2016 a 2017)