MotejlekSkocdopole.com

V jednom filmovém dokumentu České televize ze stavby elektrárny Temelín říkám, že dostavbu jaderné elektrárny Sizewell B prezentují jako úspěch britského průmyslu, zatímco my tady, na Temelíně, abychom málem lezli kanálama. Bylo to v roce 1999, v období enormního úsilí při paralelním dokončování projektových změn, stavebních úprav, provádění montážních prací a zkoušek. To vše v důsledku přechodu na systém řízení od Westinghouse a přechod na odolnější kabeláž. Odborná veřejnost dobře ví, proč to bylo zapotřebí. Zasvěcenější dokonce ví, proč to trvalo jenom tak dlouho.

Mobilisace „Národního strojírenského klastru“, a jeho odhodlání přiložit ruku k dílu, je dobrou zprávou. Klastry pro řízení výkonu reaktoru nemají nic společného s klastry navzájem propojených společností a protagonisté podnikového klastru to ve valné většině ani netuší. To není na škodu, ve skupině desítek firem nemusí všichni vědět, že klastry se používají i na řízení reaktoru.

Jsou to pořád ještě nové začátky. Ve stávajícím podnikovém klastru nevidím například EXCON Steel, společnost, která umí vyrobit napájecí nádrže pro jadernou elektrárnu Flamanville ve Francii. Určitým druhem klastru je i rusko-české konsorcium v tendru na Temelín.

V ČEZ mohla ležet nabídka od českého lídra se spojenci doma a v zahraničí. Skoro na to máme. Nové jaderné bloky mohly být v budoucnu prezentovány jako úspěch českého průmyslu v česko-zahraničním konsorciu. Zdá se, že někteří kormidelníci našeho průmyslu tuší, co jsme zaspali.

Napadá mě řešení. Není složité. Jde „jenom“ o úhel pohledu, další stupeň mobilisace. Konečnou odpovědnost z investora stejně nikdo nesundá. Jednoho dne ČEZ dokončí vyhodnocení nabídek, třískne do stolu a řekne – „Elektrárnu postavíme my, v konsorciu s tím a s tím, hotovo!“
-frh-