Před 2001 lety se narodil Vespasián, obchodník s mezky a pozdější římský císař

Titus Flavius Vespasianus se narodil v roce 9, který byl pro Řím „slavný“ potupným vyhlazením tří legií v Teutoburském lese kdesi v dnešním Dolním Sasku. Římané se pak už v Germánii jen bránili – až se po čtyřech stech letech neubránili.

Vespasián byl vojácký typ, kterého Nero poslal do války proti židovským povstalcům. Když jeho syn Titus Jeruzalém dobyl, z židovské kořisti a z prodeje zotročených Židů bylo mimo jiné v Římě postaveno Colosseum.

Císařem se Vespasián stal v šedesáti. Předtím byl „vším rád“. Když zastával aedilský úřad, do jeho kompetencí v Římě mimo jiné patřil veřejný pořádek, šlápl císař Caligula na ulici do lejna. Zarazilo to na čas Vespasiánovu kariéru a podnikal jako obchodník s mezky (lze přirovnat k obchodníkům s automobily).

Jako císař připomínal herce westernů Johna Waynea a neměl chuť improvisovat. Jeho vztah k novým technologiím je dosti moderní. Když mu nějaký mechanik navrhoval, že s jakýmsi svým vynálezem lacino dopraví na Capitolium obří sloupy na obnovu vyhořelého Iovova chrámu, dal mu Vespasián velkou odměnu, ale nabídku odmítl, „abych také dal práci lidu“.

Říšské finance za jeho vlády byly ve velmi zdravém stavu. I zde měl dobré nápady. Koželuhům, kteří si mazaně dávali před své páchnoucí provozovny nádoby, aby do nich chodci močili a nemuseli tak smradlavou surovinu shánět, nařídil platit daň z moči.

Vykládat to můžeme třeba i ekologicky: koželuhové přispívali k velkému smradu milionového města, jehož úzké uličky byly v noci nebezpečným místem, protože z pater padaly odpadky a výkaly. Císařův nápad zanechal hluboký dojem a také se navěky zapsal do dějin vlastním jménem. Francouzské označení pro mužské záchodky totiž zní les vespasiennes, tj. vespasiánky.

Když dva měsíce před jinou slavnou katastrofou, výbuchem Vesuvu, roku 79 umíral, jeho poslední slova prý byla: „Zdá se, že se stávám bohem.“ Císařům totiž přináležel kult zbožnění, závazný pro celou říši; odpor vůči němu se stal jedním ze znaků odlišnosti pro křesťany. Stejně lapidárně, ale moudřeji, se o 130 let později vyjádřil císař L. Septimius Severus: „Byl jsem vším a je mi to k ničemu.“
Josef Landergott, http://www.kleio.cz/

Předcházející článek

Bárta nic neušetří ve svém rozpočtu?

Následující článek

Největší ztráta způsobená poslední krizí, je ztráta institutu loajality