MotejlekSkocdopole.com

Pitr je nový typ podnikatele: má absolutně všechno, ale nic na sebe,“svoje“. Nic se mu nedá zabavit. Jeho kontakty jsou mnohdy podezřelé až děsivé, kolem něho kolují pověsti o korupci, tunelech, daňových únicích. Ale působí sympaticky: dobře vypadá, lyžuje, stará se o děti, vzdoruje premiérovi. Téměř dokonalou charakteristiku Tomáše Pitra napsal před pár lety kolega Martin Fendrych.

Dnes osmatřicetiletý Pitr uměl vždy přitáhnout pozornost médií. Po roce 2000 byl rozhodně nejsledovanějším byznysmenem. Příští týden začíná soudní řízení, v němž měl být hlavním aktérem. Nebude, je na útěku. Schovává se neznámo kde. Soud bude posuzovat téměř desetiletí staré transakce, na jejichž konci převzal kontrolu nad ústeckou Setuzou. Údajně přitom měly vzniknout stamilionové škody.

Potravinářsko-drogistická firma se nakonec stala jeho podnikatelským hrobem. Setuza dlužila státu, závazek postupně narostl až na více než čtyři miliardy korun. Spory nabíraly na razanci. Jiří Paroubek Pitra v době, kdy byl premiérem, označil za nepřítele státu. Pitr se zbytečně zasekl a nestal se velkým investorem. Přitom mohl, ještě lépe měl, Setuzu prodat a investovat jinde. Zájem měli zejména Andrej Babiš a slovenská skupina J&T. Pitr chtěl dvě a půl miliardy. Částka ale byla mimo realitu. Mohl dostat polovinu, možná o něco víc a mít po problémech.

Místo toho byl v roce 2006 odsouzen na osm a půl let za dvanáct let starý daňový delikt. „Tady v té zemi se pravda trestá a já o tom něco vím,“ řekl Pitr v létě roku 2006. Později byl trest snížen na pět let. V červnu roku 2007 měl definitivně nastoupit do vězení. Rozhodl se jinak a od té doby se skrývá. Původně počítal, že si za katrem dodělá maturitu. Rozhodnutí soudu ukončilo jeho velké plány. Za pět miliard korun chtěl postavit lihovar, teplárnu a továrnu na výrobu metylesteru řepkového oleje.

Pitr oficiálně nic nevlastnil. Tedy až na malý motocykl, známý pod jménem pionýr. Nemajetnost pochází z devadesátých let, kdy mu finanční úřad doměřil daň. Odmítl se podřídit. Byl přesvědčen, že se mu stala nespravedlnost. Aby nemusel platit, vzdal se veškerého majetku. Peníze neměl na účtech, raději je nosil po kapsách. Stejně jako některé politiky. Například Vlastimil Tlustý dělal ještě z pozice předsedy dozorčí rady České konsolidační agentury všechno možné, aby Pitrovi přihrál dluh Setuzy za pakatel*.

Na ruku mu šly i sociální demokraté Jaroslav Palas a Josef Hojdar. Pitr se výborně doplňoval s Petrem Sisákem, další barvitou postavou českého byznysu. V tandemu ovládali průmysl v Ústí nad Labem. První měl Setuzu a její někdejší energetiku, druhý zase Spolek pro chemickou a hutní výrobu. A taky politiky, které Pitr „neuměl“. Podle dostupných informací propojení potrvá dodnes. Pochopitelně v poněkud modifikované podobě.

Plat Pitr roky pobíral od Moravského Lihovaru Kojetín, kde pracoval za dvacet pět tisíc korun hrubého jako poradce. Zaměstnavatel si ho považoval. K volnému užívání mu přidělil několik automobilů. Šlo například o Ferrari F430 za 7,85 milionů korun nebo o Porsche Cayenne za 4,4 milionů. Částky u obou vozů představují součet leasingových splátek. „Jedno auto mám na zimu a druhé na léto. Mám čtyři děti, takže model Cayenne je ideální. V případě Ferrari jde o nejlevnější model,“ nechal se Pitr slyšet v roce 2005. Dva synové pocházejí z prvního manželství, dvě dcery vyženil později. V roce 2006 mu přítelkyně Pavla Činátlová porodila syna Vojtěcha.

První velké peníze podle vlastní verze vydělal na počátku devadesátých let, kdy ve velkém obchodoval s tuzexovým rumem a dalším potravinářským sortimentem. Později získal za poměrně nečitelných okolností rozsáhlé portfolio nemovitostí po celé České republice. Vlastnil také Marilu, výrobce kávy, vody Ondrášovka nebo pečiva. Zhruba před deseti lety se objevil v Setuze. Podílel se na financování bulvárního deníku Super. Zajímal se o TV Nova. Čile investoval do akcií Gazpromu nebo bývalé energetické společnosti JES.

V roce 2003 se aktivně zúčastnil dění kolem zkrachovalé Union banky. Přestože banka padla, disponovala řadou zajímavých aktiv. Například měla volných 800 milionů na dealingu nebo 200 milionů z harvardských fondů. „Když jsem odcházel z Union banky, bylo mi řečeno, že mě chce vidět někdo, kdo bude banku řídit. Myslel jsem, že přijde nový generální ředitel Roman Mentlík. Přišel ale Tomáš Pitr,“ vzpomíná na konec svého působení v Union bance Radovan Vávra. Pitr nakonec v padlém peněžním domě nic zajímavého neulovil.

V roce 2005 začala policie stíhat Pitrovu tehdejší přítelkyni Pavlu Činátlovou. S dalšími třemi členy představenstva Setuzy byla obviněna z toho, že firmu připravila o stovky milionů korun. Čtveřice měla v prosinci 2001 rozhodnout o nákupu takzvané Nemethovy pohledávky od americké firmy Goldfund Financial. Vymyšlenou pohledávkou chtěla Setuza nárokovat po státu zhruba 1,7 miliardy korun. Během několika let bylo z ústecké firmy vypumpováno neznámo kam kolem 600 milionů korun. Další peníze odešly na účty Ewington Investments v americkém Cheyenne. Desítky milionů byly vybrány přímo z pokladny Setuzy. Pitr několik let bydlel s Činátlovou na pražském Barrandově, v sousedství rodiny bývalého ministra vnitra a expremiéra Stanislava Grosse. Činátlová se sblížila s Šárkou Grossovou.

Pitr je zapálený lyžař-sjezdař. „Jezdím tak rychle, že mě nikdo ani nevidí“. Mezi jeho oblíbená střediska patří rakouský ledovec Hintertux. Občas se ubytoval v Sport & Wellnesshotelu Stock ve Finkenbergu. Tradiční tyrolský rustikální hotel si oblíbila i rodina Andreje Babiše. Dalším hojně navštěvovaným místem uprchlíka je Silvretta Arena. Příjemné středisko leží mezi rakouským Ischglem a švýcarským Samnaunem.

Občas zavítal do Špindlerova Mlýna. V hotelu Esplanade byl například viděn ve společnosti rodiny Martina Romana, šéfa polostátního energetického holdingu ČEZ. Pitr se jednou nechal slyšet, že to byl právě on, kdo Romanovi poradil, aby rozdělil plzeňskou Škodu na zdravou část (Škoda Holding) a zbytek poslal do konkursu. Bylo to v době, kdy Roman ve strojírnách řediteloval.

V létě dával přednost Bulharsku, občas chytil úpal. Komfortně se zřejmě cítí v Karibiku. Loni na jaře proběhlo několik transakcí, při nichž došlo ke změnám vlastníků firem, které Pitr ovládal. Noví majitelé mají sídlo na ostrovech Svatý Vincenc a Grenadiny, Anguilla a Britské Panenské ostrovy. Pitr našel zvláštní zálibu v bílých italských kožených mokasínách a červených svetrech.
-mot-

*) 30.01.2006 – Týden č. 5/06 – Miroslav Motejlek
Tlustý a podivné počty
PPF Investments se spojila s Tomášem Pitrem proti státu
Více než čtyřmiliardový dluh Setuzy chce koupit investiční firma PPF Investments (CR). České konsolidační agentuře nabízí 570 milionů korun. Pokud by závazek přešel na PGRLF, mohl by stát inkasovat více než jednu miliardu korun**.

Podivná hra se rozjela kolem dluhu Setuzy. Loni v listopadu vláda rozhodla, že čtyřmiliardová pohledávka za ústeckou společností bude převedena z České konsolidační agentury na ministerstvem zemědělství kontrolovaný Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Převod dává smysl. Setuza se totiž v dubnu roku 2004 zavázala, že v případě jeho uskutečnění uzná svůj obří dluh a přestane proti němu započítávat takzvané Nemethovy pohledávky. Na tomto řešení se domluvila s tehdejším ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem.

Teď se situace změnila. Palas musel ministerstvo opustit a do hry o Setuzu vstoupila PPF Investments (CR). Investiční firma, jejíž mateřská společnost je zaregistrována na normanském ostrově a známém daňovém ráji Jersey, nabídla České konsolidační agentuře za pohledávku 570 milionů korun. Zároveň podepsala smlouvu o přednostním právu na koupi firmy Český olej, která vlastní přes devadesát procent Setuzy.

Převzetí Českého oleje by se uskutečnilo až poté, co PPF Investments koupí pohledávku od konsolidační agentury. Oficiálním majitelem Českého oleje je Michal Zouhar. Ve skutečnosti je firma pod kontrolou Tomáše Pitra a též – do jeho smrti – Františka Mrázka.

Do hry o Setuzu se výrazně zapojil předseda dozorčí rady České konsolidační agentury Vlastimil Tlustý. Šéf poslaneckého klubu ODS převod pohledávky odmítá a volá po tom, aby byla prodána ve veřejné soutěži. Tlustý však musí vědět, že toto řešení je pro stát mimořádně nevýhodné a zároveň ruší notářsky ověřený závazek Setuzy, že dluh uznává.

Toho si je velmi dobře vědom i Pitr, jenž se spojil s PPF Investments. Z jeho pohledu je momentálně výhodné, když pohledávka zůstane v konsolidační agentuře, která ji prodá PPF Investments. Díky dohodě mezi Českým olejem a PPF je totiž zcela vyloučeno, aby o pohledávku, která je předmětem soudního sporu mezi Českou konsolidační agenturou a Setuzou, projevil zájem někdo jiný. Nikdo nebude riskovat dlouhou soudní anabázi s nejasným koncem.

V případě převodu pohledávky na PGRLF by Pitr začal tahat za kratší konec, protože Setuza dluh uznala. V ten moment by se pochopitelně objevili další zájemci. Podle majitele Agrofert Holdingu Andreje Babiše, jenž o převzetí Setuzy v minulosti jednal, by výtěžnost prodeje pohledávky za Setuzou v případě jejího převodu na PGRLF dosáhla minimálně jedné až 1,3 miliardy korun**.

Pitr by díky dohodě s PPF Investments mohl za Český olej inkasovat odhadem dvě až dvě a půl miliardy korun. Pokud by pohledávku prodával PGRLF, přišel by zkrátka. Proto se pochopitelně snaží ze všech sil převodu zabránit. Jeho zájmy zcela otevřeně a možná nevědomky začal hájit stínový ministr financí Tlustý, jenž volá po veřejně soutěži, která by stát připravila o mnoho set milionů korun. Tlustý trvá na tom, aby prodej uskutečnila Česká konsolidační agentura. Je přesvědčen, že je to tak nejvýhodnější. Pokud má na mysli prospěch Pitra a PPF Investments, je to určitě pravda.

**) pohledávka nakonec byla na PGRLF převedena a následně prodána za 1,1 miliardy korun