Jak sbírat umění

Umění má, naštěstí, mnoho podob. A než se pustíte do sbírání, stojí za to se v nich pořádně zorientovat, porozumět specifikům jednotlivých technik a navnímat, jak vlastně trh s uměním funguje. Nabízím proto stručný návod, kudy kam.

Tak schválně, co vás jako první napadne pod pojmem „umění“? Většině z nás vytane na mysli obraz, pravděpodobně nějaká malba na plátně. A je to zcela pochopitelné. Jedná se sice o jednu z nejstarších forem umění vůbec, přitom se dodnes této technice věnuje největší část výtvarných umělců.

Stejně tak si malba stále drží první příčku v oblíbenosti i u sběratelů. Ani tomu se nelze divit, malba je nejenom snadno srozumitelná (což se nedá říct o řadě konceptuálních projektů nebo nových médií), navíc je i praktická. Takový obraz na plátně poměrně snadno zabalíte, převezete i pověsíte. Nevyžaduje delikátní péči jako třeba práce na papíře, speciální technické zajištění jako videoprojekce, ani nepotřebuje tolik prostoru jako sochy nebo instalace.

Papír je sice křehký, náchylný na vlhkost i přímé sluneční světlo, často se v něm ale skrývá velké umění. Moje vnitřní kunsthistorička má dokonce na kresby a studie na papíře zvláštní slabost. Často v nich totiž najdete otisk přemýšlení autora, experimenty s kompozicí, křivkou i barvou. Pro vývoj umělcovy tvorby mají práce na papíře často stěžejní hodnotu.

Velmi dostupnou alternativou jsou i grafické práce, které vznikají v limitovaných edicích více kusů, což se pochopitelně odráží i v ceně. Každý kus by měl být očíslován a podepsán rukou autora.

Sochy a prostorové instalace jsou mimořádně rozmanitou kategorií: bavíme se v podstatě o čemkoliv na škále od carrarského mramoru až po pisoár. Jako začínající sběratelé věnujte pozornost hlavně materiálu, který hraje ohromnou roli především co se týče péče o dílo. Některá díla se sice pro svoje rozměry a materiál hodí spíš do institucí než do soukromých sbírek, nenechte se ale unést představou monumentálního sochařství. Socha může být i velmi drobný objekt a jsem přesvědčena, že zrovna u nás, v zemi vitrínek s křišťálovými zvířátky, je prostoru pro umění tohoto typu dost.

Zcela odlišnou a nesmírně zajímavou otázkou je potom sběratelství nových médií. Do této oblasti spadal dřív hlavně video art, digitální umění nebo třeba audio instalace. S neuvěřitelně rychlým technologickým pokrokem ale drží krok i tato kategorie a každým rokem se rozšiřuje. Dnes někteří umělci tvoří přímo na svých instagramových účtech, využívají virtuální realitu nebo se prosazují ve vodách blockchainu. Uznávám, že takovému umění se věnuje jen menšina sběratelů a i ti se k tomu museli nejdřív trochu „prosbírat“.

Kde nakoupit
No dobře. Pronikli jste do světa umění, kdeco jste načetli, zorientovali se v jednotlivých technikách a třeba se už i nechali okouzlit konkrétním směrem nebo autorem. Ale co teď, jak nakoupit? Mediálním prostorem čas od času prolétne nějaký falzifikátorský skandál. Je to vděčné téma a přiznám se, že ani já nikdy neodolám a ponořím se do příběhů o nadaných padělatelích a nápaditých podvodnících. Takovému podvodu se ale můžete snadno vyhnout, když trochu pochopíte způsob, jakým funguje trh s uměním, a vyhledáte důvěryhodné prodejce.

Umělecké dílo můžete získat skrze několik různých kanálů. Vylučme rovnou podivné internetové burzy s lákavými nabídkami slavných jmen za bezkonkurenční ceny a soustřeďme se na prověřené cesty:

Umělec
Máte-li v oku konkrétního umělce, není nic jednoduššího než ho nebo ji oslovit na přímo a vybrat si dílo rovnou z ateliéru. Setkání s autorem je vždy zážitek a poskytne vám možnost lépe porozumět jeho práci.

Galerista
Málo se to ví, ale galeristé mají na trhu se současným uměním nezastupitelnou úlohu. Umělce, které zastupují, podporují mnoha způsoby, pořádají jim výstavy a vozí je na zahraniční veletrhy. Ve své stáji mají vždy několik (desítek) jmen, a tak jsou schopni nabídnout širší výběr. Galeristé bývají velmi vstřícní a jednání s nimi má své výhody: pro sběratele jsou spolehlivou spojkou, která při nákupu zajistí vše od poradenství až po fakturaci.

Veletrh
Kapitolou sama pro sebe jsou veletrhy. Na veletrhy se nutně nejezdí jen za účelem nakupování. Jsou to místa setkávání, poznávání a utváření kontaktů, kam se sběratelé, umělci, galeristé a další odborníci sjíždí ze všech koutů světa. Tedy alespoň tomu tak bylo ještě před pár měsíci. V posledním roce naprostá většina světových veletrhů přešla do onlinu a vznikly tak bezedné virtuální přehlídky děl všech druhů a kategorií. Návštěva veletrhu se tak stala trochu monotónním klikáním a scrollováním, zato je ale přístupná téměř komukoliv. Až to bude zase možné, veletrhy naživo vřele doporučuji. Dívejte se, objevujte, seznamujte se, foťte a zapisujte si vše, co vás zaujme.

Aukční dům
Možná je vaše zaměření ale úplně jiné, možná vás více zajímají investičně oblíbená jména českých modernistů nebo i starších mistrů. Obrátit se tak můžete na aukční domy, prohlížet si nabídky jejich aktuálních dražeb a pustit se do vzrušujícího světa zvednutých plácaček a dražebních kladívek. Oproti obcházení ateliérů a galerií je to úplně jiná disciplína plná adrenalinu a zvláštního pocitu zadostiučinění, když se vám dražba vydaří.

Na závěr trocha teorie, která se vám pro orientaci může hodit. Trh s uměním obecně rozdělujeme na primární a sekundární. Na primárním trhu je vždy na jedné straně žijící umělec a jedná se tedy o první prodej z ateliéru. Sekundární trh už zahrnuje veškeré další prodeje mezi sběrateli či institucemi. Zjednodušeně by se dalo říct, že na primárním trhu se potkáte s umělci a jejich galeristy, zatímco na sekundárním trhu dražíte v aukci. Hranice a definice se ale každým rokem víc a víc rozmazávají. Galeristé prodávají umění starších mistrů a aukční domy přijímají do nabídky díla přímo z ateliérů.

Dobře vím, že trh s uměním se zvenku může jevit lehce tajemně a asi trochu nepřehledně. Jeden článek z vás nikdy neudělá neomylné znalce trhu. Proto ten svůj uzavřu zlatým pravidlem: vzdělávejte se, ptejte se a nebojte si nechat poradit.
Valérie Dvořáková

Předcházející článek

Umění poznávat umění