MotejlekSkocdopole.com

Petr Nečas na XIV. kongresu ODS v Luhačovicích – listopad 2003
“Budiž nám varováním, že Unie svobody je na nule i proto, že její politika nevyrůstá z autentických programových cílů, ale že její politické postoje, taktika a strategie je častěji více formována silnými kapitálovými a lobbyistickými skupinami, než legitimním vedením strany a členskou základnou. Zkrátka Bakalové, Kavánkové a Dobrovští mají větší vliv než Marešové, Němcové a Künhlové. A společně vedou Unii svobody do hrobu.

Tato vláda se intenzivně podílí na vzniku politicko-ekonomických kartelů. I Občanskou demokratickou stranu nemilující a jí nefandící komentátoři píší o ministerstvu financí jako o firemní filiálce ČSOB. Privatizaci Telecomu a Eurotelu řídí mocný lobbista, jehož manželka je pro jistotu náměstkyní ministra informatiky. A ministr vnitra, tento Špidlův Šlouf, zkouší řídit kdejakou privatizaci či kšeft.

Naše strana nežije ve vzduchoprázdnu. Proto si tento problém hlasitě pojmenujme. V České republice jsou momentálně tři silné kapitálové skupiny se silným mediálním vlivem a nejvíce silným propojením se světem politiky. Je to skupina ČSOB, Patria Finance a jejich vlastníka, belgické banky KBC. Je to investiční skupina Appian Group a je to kapitálová skupina PPF.

Nejsme naivkové ani prosťáčci, abychom nevěděli, že podobné věci se dějí, že mají svou zákonitost, že jim v mnoha ohledech nelze zabránit a že samy o sobě ještě neznamenají nic nezákonného či špatného. Je však jasné, že tyto skupiny chtějí do svých pavučin vedle vládní koalice uchytit i nás.

Měli bychom o těchto věcech hovořit docela otevřeně a nenechat je ve skrytu. Je to realita a takto bychom k ní měli přistupovat. Přesto platí, že by si je Občanská demokratická strana a její jednotliví představitelé měli držet od těla. Jsou zde totiž dvě nebezpečí, dvě rizika, dvě hrozby.

První z nich je, že začneme hájit zájmy těchto skupin a ne autentické politické postoje občanských demokratů plynoucí z našich programových kořenů. Centrum politické moci a politického rozhodování, strategie a taktiky se částečně či úplně přesune mimo legitimní a volené orgány naší politické strany do nejasně definovaných struktur různých G-8, sborů poradců či konzultantů, zákulisních schůzek a jednání.

Druhým je riziko narušení jednoty naší strany, protože každá z těchto skupin bude chtít mít svou vazbu na některou z vnitřních skupin či struktur ODS. V ODS tak, podobně jako u socialistů, mohou vypuknout vnitřní rozpory plynoucí ze souboje jednotlivých zájmových skupin využívajících některé naše politiky či jejich skupiny jako své „politické žoldnéře.“