MotejlekSkocdopole.com

Koncept butikového wellness hotelu vytvořeného přestavbou zámku proslavil v Česku Chateau Mcely. Na jeho webových stránkách se dodnes píše, že je prvním a jediným pětihvězdičkovým zámeckým hotelem u nás. Mcelští ale dobře vědí, že jim v obci Herálec poblíž Humpolce loni vyrostl konkurent, který se jim může směle dívat do očí.

Strávili jsme se ženou v Herálci prodloužený víkend v apartmá Dubový háj, jemuž tu říkají Grande Luxury Suite. Je to vyšší kategorie, tu nejvyšší ale zajišťují King´s Suite Pánů Trčků z Lípy a Presidential Suite Pánů ze Solmsu. Nenavštívil jsem je, mají ovšem velmi solidní rozměry 139, respektive 131 metrů čtverečních a na obrázcích vypadají působivě. My si vystačili s polovičním Dubovým hájem, nutno ovšem říci, že všechny prostory v zámku opticky zvětšují velmi vysoké stropy. Názvy apartmánů jsou přejaty z obrazů ze sbírek Oblastní galerie Vysočina, které visí na chodbách. V pokojích jejich repliky a motivy vtipně tvoří dekoraci od potisku skříní po stěnu za postelí.

Apartmánů a menších pokojů (nejmenší dvoulůžkáč má 31 metrů) je v zámku jen devatenáct, což je sympaticky minimalistické. Je tu nechán opravdu velký prostor všem hostům i při plném využití kapacity. Je tu spousta různých zašíváren jako kuřácký salonek s důstojnou nabídkou doutníků, dámský salonek, čítárna. Celé jedno křídlo zaujímá wellness s krytým bazénem, v němž si zaplavou tak maximálně tři plavci najednou, ale nevadí. Menší doplňující bazének s protiproudem by se ovšem hodil. K saunám, vířivce v kruhové věži, dobře vybavenému fitnessu a klidové odpočinkové zóně jsme neměli připomínek, velmi vysoký standard. Výtečný je dobře vybavený golfový trenažér, přístupný téměř neomezeně a samozřejmě zdarma.

Naše apartmá sestávalo z ložnice, obývací místnosti a vskutku velkorysé koupelny. V ní je vedle prostorné vany toaleta s bidetem a ženu tu zaujala drobnost, kterou nedocením: všechny toaletní potřeby jsou od firmy L´OCCITANE. Mně spíš vadilo, že župany byly připraveny jen jedné velikosti, takže ten můj mi byl malý.

Interiér pokojů, stejně jako celého zámku si nehraje na iluzi historického šlechtického sídla, ostatně před hotelem tu bývala internátní zvláštní škola. Rekonstrukce jinak ovšem velmi krásného a zvenku věrně novogotického zámku byla pojata moderně a nutno říct, že velice vkusně. Žádná cukrlátka a kudrlinky pro byzantské boháče z východu. Je tu hodně světla, podlahy chodeb a síní jsou tvořeny odvážnou lesklou bílou dlažbou, takže byste tu hned viděli jakoukoliv špínu. Ačkoliv jsme nepotkali úklidovou četu ani jednou během pobytu, nikde nebylo ani smítko. Na chodbách stále někdo doléval džbány s vodou a měnil květiny, i to ale bylo děláno naprosto nenápadně.

Potahy pohovky, křesel, postelí, čalounění, závěsy i žaluzie v pokojích i dalších místnostech jsou originální výroba pro Chateau Herálec, což zdůrazňuje všudypřítomný „korporátní“ pětilístek jako hlavní motiv. Velmi vydařené.

Výčet kladů by byl dlouhý, to se ale u takového hotelu musí považovat za samozřejmost. Potěší jistě drobnosti jako možnost zapůjčení sportovního mercedesu jen za cenu paliva, jiná kategorie hostů, než jsme byli my, pak jistě ocení heliport. Proto raději popíšu nedostatky, na jejichž odstranění by se měl management soustředit, aby i náročnější hosti neměli důvod ke stížnostem.

Slibovaná wifi je nepoužitelná. Nefungovala skoro nikde, internet je tu tedy jen provizorně řešen klasickým kabelem. Ochota recepčního řešit problém s připojením byla příkladná, jeho slib, že wifi neustále posilují, aby překonali tlusté zdi, snad nebyl jen naučeným alibi.

Záchod u bazénu zapáchá, evidentně problém s odvětráním a kanalizací. To bude chtít asi trvalejší řešení než vonné přísady.

Žaluzie dělaná do zdejších oken na míru nevydržela v našem pokoji dvě vytažení a zatažení. Ovládací šňůra se urvala, aniž bych použil větší sílu.

Personál je milý a ochotný, v jedné věci ale neuspěl. Hotel nabízí masáže, recepční po pátečním příjezdu slíbil rezervovat masáž na nedělní dopoledne, sobota se zdála velmi plná. Upozornili jsme ho, že žena je těhotná, tak jestli by se tomu masáž mohla přizpůsobit. Přislíbil, že zjistí možnosti a dá vědět. Nestalo se, s masáží už nás pak nikdo nekontaktoval. Protože mezitím na ni stejně přešla chuť, neurgovali jsme to, ale tohle prostě nevyšlo.

To je ale z hlediska pochybení vše. Oba večery jsme si pro večeři vybrali zdejší restauraci a tady důvod k námitkám nebyl. Mimo široké nabídky víceméně české kuchyně a rozsáhlé selekce vín Bordeaux jsou k disposici dvě celkem nápaditá degustační menu za cenu kolem 850 korun. Vyzkoušeli jsme oboje, jídla i obsluha snesla srovnání s dražšími pražskými podniky. Opak by byl ostatně v takovém podniku zklamáním. Jídla i pití se tu podávají opět do zakázkově vyrobeného nádobí a skla.

Celkové hodnocení hotelu je i díky restauraci výborné. Po roce od otevření zbývá doladit pár detailů a z Herálce se i díky poloze u dálnice D1 mezi Prahou a Bratislavou může stát česko-slovenský hit.
-pes-